Střední tank T–34/76

Zbraně a technika / Střední tank T–34/76

Střední tank T-34 v různých variantách byl jednoznačně nejdůležitějším tankem Rudé armády ( dále jen RA ) za II. sv. války a určitě tank, který měl nezanedbatelný vliv na další vývoj tanků ve světě.

Koncem roku 1936 bylo jasné, že další vývojové možnosti tanků typů BT 5 a BT 7 jsou již vyčerpány. V roce 1937 začaly tedy konstrukční práce na novém typu tanku s prozatímním označením A-30. Práce vedl hlavní konstruktér Charkovského tankového závodu (CHTZ č.183) A. Firstov. Ten byl ale během roku 1937 zatčen a posléze popraven. Vedení konstrukčního týmu tedy převzal mladší konstruktér M.I. Koškin. V říjnu 1937 dostala konstrukční kancelář CHTZ objednávku na kolopásový tank schopný nahradit tanky T-26 a BT. Síla pancéřování byla limitována hodnotou 20 mm, což koncem 30-tých let nebylo mnoho. Silnější pancéřování ale nemohlo být použito pro ztrátu pohyblivosti tanku na kolovém podvozku mimo komunikace. Tank A-20 konstrukčně vycházející z typu BT-IS byl dokončen počátkem roku 1938. Hmotnost činila 20 t a hlavní výzbroj tvořil kanon ráže 45 mm s délkou hlavně 46 ráží, pohon obstarával dieselový motor V-2 o výkonu 336kW, který umožňoval na komunikaci rychlost až 65 km/h.

Prototyp tanku A-30 byl dokončen začátkem roku 1939. Výzbroj tvořil kanon ráže 76,2 mm s délkou hlavně 26,5 ráží. Tank byl ale provozně nespolehlivý.

Koškin, víceméně na vlastní odpovědnost, zahájil práce na upravené verzi tanku. Vycházel ze studie, která ukázala minimální využitelnost kolového podvozku v praxi. Nový typ označovaný T-32 byl tedy koncipován jako plně pásový bez možnosti pohybu na kolovém podvozku. Tento systém umožňoval použití širších pásů (nižší měrný tlak), rozšíření korby a tím i možnost použít více zkoseného pancéřování. Výsledný typ měl hmotnost 19,3 t, pancéřování do síly 30 mm ( čelo věže 45 mm). Osádku tvořili čtyři muži. Maximální rychlost dosahovala na 60 km/h. Tímto typem byl založen ideový základ pro budoucí T-34. První dva prototypy se ( po přesunu po vlastní ose ) 17.3.1940 představily ( přes odpor armádního velitele 2. Stupně Kulika, který prosazoval kolopásovou koncepci a tím i typ A-20) v Moskvě nejvyšším představitelům armády, státu a průmyslu.

Následovaly zkoušky na polygonu v Kubince, kde T-34 zcela přesvědčivě obstál. Jeho pancéřování odolalo zásahům z 45 mm kanonu a v manévrovatelnosti předčil i k porovnávacím zkouškám v Německu zakoupený Pz. III. Následně oba prototypy T-34 dojely opět po vlastní ose zpět do výrobního závodu ( přes Smolensk a Kyjev), čímž překonaly vzdálenost 2 900 km. Koncem března byl jeden tank vyzbrojený kanonem L11 ráže 76,2 mm odeslán na finskou frontu, kde velmi efektivně ničil dobyté finské pevnůstky a opevnění.

31.3.1940 Lidový komisariát obrany rozhodl o spuštění sériové výroby středního tanku T-34 v Charkově a ve Stalingradském traktorovém závodě.

Přes prokázanou spolehlivost se ukázaly i nedostatky. Převodovka byla spíše primitivní a motor se někdy přehříval, vnitřní prostory ( v porovnání s německými středními tanky) byly velmi stísněné.

Plynulému rozběhnutí sériové výroby bránily nedostatečné dodávky motorů V-2 a kanonů L11. Do 15.9.1940 se podařilo dokončit pouze tři předsériové kusy. Rychlejší produkci též bránilo zavádění drobných změn v konstrukci, nedostatek materiálu a v neposlední řadě neustálé byrokratické obstrukce ze strany nepřátel projektu. Do konce roku 1940 tak CHTZ dokázal dokončit pouhých 115 ks z objednaných 600 T-34.

První sériové T-34/76 vz.1940 měly hmotnost 26,3 t a byly vyzbrojeny ( prozatímně než bude k dispozici kanon F-34 ráže 76,2 mm) kanonem L11. Tanky s kanonem F-34 nesly označení vz. 1941.Nová série T-34/76 vz.1941 s novou věží a výzbrojí kanonem F-34 sjížděly z výrobních linek od února 1941. Lidový komisariát obrany souhlasil se souběžnou produkcí obou verzí, tedy vz.40 a vz.41 ( byla oba z dočasného snížení produkce ). 5.5.1941 pak Lidový komisariát obrany zvýšil objednávku 2 800 tanků T-34/76 a zároveň odsouhlasil změny u verze T-34M.

K 22.6.1941 bylo celkem vyrobeno 1226 T-34, přičemž poměr mezi vz.40 a vz.41 byl zhruba vyrovnaný. Prvotní nasazení moderních tanků RA T-34 a KV bylo díky nedostatečnému výcviku osádek a taktické ustrnulosti naprosto katastrofální. T-34 prodělaly křest ohněm ve dnech 24. a 25.6.1941 u litevského Raisenai, kde 50 tanků 3. pluku 2. tankové divize zaútočilo na jednotky německé 1. a 6. tankové divize. Němci byli objevením nových tanků zcela zaskočeni a boj nakonec rozhodly německé protiletadlové kanony ráže 88 mm. Sebelepší tank je pouze stroj. Bez kvalitního výcviku osádek a logistického zajištění byl celý 6.mechanizovaný sbor s celkem 238 tanky T-34 zničen během 14-ti dnů.

Po strašných ztrátách byla zastavena výroba verze T-34M a standardem se stal T-34/76 vz.1941 ( ve II. pololetí roku 1941 bylo postaveno celkem 1886 ks tohoto typu, celkové ztráty T-34 všech verzí dosáhly k číslu 2300 ks). CHTZ byl evakuován na Ural do města Nižnyj Tagil, kde konstruktér Morozov začal připravovat zjednodušený model vz. 1942 ( úpravy se zaměřily především na zvýšení produkce, nikoliv kvality). Pozitivem vz. 42 bylo zesílení pancíře až k hodnotě 65 mm ( zvýšení hmotnosti o 2 t). Během roku 1942 bylo vyrobeno celkem 12 553 tanků T-34 ( ztraceno 6 500 ). V polovině roku začal Morozov pracovat na typu T-34 vz.1943. Tank dostal novou šestibokou věž s dvojicí poklopů ( dosud užíván jeden velký nepraktický ) a velitelskou věžičkou. Přes uvedená vylepšení byl tank stále vyzbrojen zastarávajícím kanonem F-34 a ani pancéřování již zcela nevyhovovalo podmínkám východní fronty druhé poloviny roku 1943. RA tak ztratily technologický náskok a pouze masová výroba T-34 byla výhodou.

V průběhu roku 1943 bylo ( na východní frontě) statisticky zjištěno, že necelých 50% zásahů tankovým kanonem vedlo k vyřazení středního tanku ( na obou stranách ), polovina byla následně opravena a opětovně nasazena v boji.

Kanon F-34 byl schopen prorazit boční pancíř tanku Panther na cca 1 000 m ( úsťová rychlost střely 662 m/s ), čelní pancíř korby na cca 300 m a čelo věže neprobil vůbec. Od října 1943 je zaváděn nový náboj BR-350P, který dokázal prostřelit čelo věže na asi 100 m. Velkou nevýhodou tanků T-34 byl katastrofální nedostatek vycvičených střelců. Výhodou, zejména při střetném boji na kratší vzdálenosti, byla až 5x vyšší rychlost otáčení věže tanku T-34 oproti tanku Panther.

Německý kanon KwK 40 osazený v tancích Pz.IV dokázal T-34 zničit na 1 000 metrů, výkon kanonu KwK 42 L70 v tanku Panther byl asi o 20 - 25% vyšší.

Tanky T-34 měly výrazně lepší mechanickou spolehlivost než tanky Panther. U bojových jednotek RA byla bojeschopnost T-34 na úrovni 70 – 90 %, u tanků Panther nikdy nepřesáhla 35 %. Ztráty Pantherů pro mechanické poruchy byly výrazně vyšší než ztráty způsobené nepřítelem, u T-34 tomu bylo právě naopak. O úrovni radiovybavení nemá cenu snad ani diskutovat.

TTD pro T-34/76 vz.1943 ( nejčastěji uváděná, v publikacích se mírně liší)

Hmotnost 30,9 t

Osádka 4 muži

Délka korby 6,09 m

Šířka 3,0 m

Výška 2,45 – 2,6 m

Pancéřování věž: čelo 65 - 70mm, boky a záď 52 mm, strop 20 mm

Korba: čelo 47 mm, boky 60 mm, záď 47 mm

Motor dieselový V-2 o výkonu 336kW

Objem nádrží 610 litrů, dojezd 360- 420 km

Maximální rychlost na silnici 55 km/h v terénu pak 30 -35 km/h


Publikováno: 18. 5. 2016 Autor: Dušan Říha Sekce: Zbraně a technika

Fotoalbum