Panzerkampfwagen IV Ausf. H

Zbraně a technika / Panzerkampfwagen IV Ausf. H

Pz.Kpfw. IV ( dále jen Pz.IV) byl hlavním bojovým tankem německých tankových jednotek v období II. sv.války. V počátečním období byl trochu ve stínu Pz.Kpfw.III, který byl vyráběn ve větších počtech a byl určen přednostně k boji s protivníkovou tankovou technikou. Pz.IV prvních verzí ( A-F1) byl vyzbrojen krátkohlavňovým kanonem 7,5cm Kw.K. L/24

( Kampfwagen Kanone – tj. kanón určený k instalaci do obrněných vozidel, L24 = délka hlavně v rážích) a jeho určení znělo Begleitwagen ( ve zkratce B.W – tank pro podporu pěchoty). Od konce roku 1942 až do konce války byly propagandou protěžovány tanky Tiger a Panter, které však nedosáhly rozšíření Pz.IV.

Pz.IV si však až do konce války zachoval status spolehlivého, nebezpečného a ne zcela snadno zničitelného tanku. Přestože mu chyběla ladnost pokrokové konstrukce Pantera či mohutnost a zničující síla Tigeru, byl pro všechny spojenecké tanky ( s výjimkou několika nejtěžších typů) smrtelně nebezpečným soupeřem.

Dnešní článek je zaměřen na Pz.IV H, který byl druhým typem tzv. Lang ( dlouhý) –tj. verze Pz.IV s kanonem L/43 nebo L/48, předchozí verze s kanónem L/24 byly souhrnně označovány Kurz ( krátký).

 

Technický popis

Kanón 7,.5 cm Kw.K.40 L/48 byl zabudován na otočném čepu spolu se štítem do čelní stěny věže. Měl elektrický odpal a poloautomatický vertikální zámek závěru. Věž se mohla otáčet o 360° elektricky nebo ručně. Ručně ovládaný náměr kanónu byl v rozsahu -10 až + 20°.

Po pravé straně kanónu byl souose umístěn kulomet MG 34 ráže 7,92mm, zbraně měly společný zaměřovač T.Z.5f, mající při 24° zorného pole přiblížení 2,5.

Druhý MG 34, vybavený zaměřovačem K.Z.F.3 s nastavením 200m, byl instalován na kulové lafetě na pravé straně čelní desky, odměr 15° na obě strany a náměr v rozsahu -10 až +20°.

Pro oba kulomety bylo celkem vezeno 3 150 průbojných nábojů (S.m.K.) v nábojových pásech po 150 nábojích.

Kanón byl dotován 87 náboji, z nichž část byla v zásobníku na podlaze věže a ostatní byly uloženy v kovovém zásobníku na boku bojového prostoru. Standardně bylo 50% granátů průbojných.

Osádku tvořila pětice mužů: radista/střelec z kulometu a řidič se nacházeli v přední části, velitel, střelec a nabíječ měli stanoviště ve věži.

Pancéřování: štít kanónu 50mm, čelní plát věže ( skloněný o 10°) 50mm , 50+30mm čelní plát před řidičem ( sklon 9°), později homogenní 80mm, spodní přední část korby ( sklon 14°) 50mm,boky a záď věže 30mm ( sklon 25°a 14°), boky korby 30mm a záď 20mm. Přední díl stropu věže 16mm a zadní pak 25mm. Horní a spodní horizontální pláty korby 10mm.

50mm a 30mm pláty byly povrchově zakaleny, aby vydržely tlak přes 200kg/mm2.

Pohon zajišťoval dvanáctiválcový vodou chlazený benzinový motor Maybach HL 120 TRM o výkonu 300k (220kw). Převodovka se šesti stupni pro jízdu vpřed a jeden reverz byla typu Zahnradfabrik Friedrichshafen S.S.G. 76.

 

Pz.Kpfw.IV Ausf.H, Fgst. Nr.serie 84400-89540

Produkce tohoto provedení byla zahájena v březnu 1943. Od předchozí varianty F2-G (jednalo se o stroje stejné série ovšem v časovém posunu s různým označením) se lišila zesíleným pancéřováním stropu věže, představným pancířem 30mm a odlévanými hnacími koly.Jako u první verze Pz.IV byla zavedena tovární instalace přídavných pancéřových plátů (Schurzen 5mm – boční, 8mm na věži), tyto se od dubna 1943 montovaly i na předchozí verzi, ale ne zcela pravidelně. Díky těmto změnám došlo ke zvýšení hmotnosti na 25 000kg oproti 23 600kg, což mělo za následek pokles max. rychlosti na silnici o 2km/h na 38km/h.

V průběhu výroby docházelo k následujícím dílčím změnám a úpravám.

Od června 1943 je čelní pancéřová deska homogenní o síle 80mm, jsou vzhledem k instalaci Schurzen vypuštěny zbytečné korbové boční průzory.V září je pak zavedeno nanášení cementové pasty Zimmerit na svislé plochy. Vzhledem ke zvyšujícímu se nedostatku gumy jsou od října 1943 používány celoocelové kladky bez bandáže, dochází k instalaci lepších úchytů přídavných pancířů. Zvýšení odolnosti čelní pancéřové desky bylo dosaženo v prosinci 1943, kdy je s boční stěnou spojena do sebe zapadajícími zuby.

Další úpravy již byly pouze dílčí nebo provedeny pouze u několika málo strojů.

Jednalo se především o instalaci zbraně pro blízkou obranu na pravé věžní stropní desce (pouze pár kusů),od jara 1944 byla zrušena instalace Filzbalgvorschaltluftfilter na pravém blatníku – díky Schurzen ztratil praktický význam.

Sériová výroba tanků Pz.IV běžela ve třech montážních továrnách: Vomag v Plauen, Krupp-Grusonwerk v Magdeburgu a u Nibelungwerk v rakouském St. Valentinu. Tyto firmy prováděly kompletní montáž, přičemž jednotlivé komponenty dodávalo dalších přibližně 100 výrobců.

Nejvyšší výrobní kóty byly dosaženy od května 1944 do srpna 1944 – průměr 300 vozidel za měsíc. Od září 1944 dochází asi k třetinovému poklesu výroby ( nálety, upřednostnění výroby Jagdpanzer IV/70 ), ještě v břetnu a dubnu 1944 je výroba 55 resp. 50 kusů.

 

Varianty

Panzerbefehlswagen IV

Od jara 1944 byly některé z opravovaných Pz.IV upravovány na velitelské tanky. Změna spočívala ve snížení zásoby vezené tankové munice na 72ks, čímž vznikl prostor pro umístění dalšího radiovybavení.

Vesměs byla vozidla vybavena kombinací Fu 5 (10W vysílač a přijímač na krátkých vlnách frekvence 27,2-33,4MHz) a Fu8 (30W vysílač a přijímač na středních vlnách o frekvenci 0,83-3MHz).

Pro Fu5 byla k pružnému úchytu na střeše věže instalována 2m dlouhá prutová anténa.

Fu8 byl připojen přes hvězdicovou anténu ( Sternantenne) pružně uchycenou v zadní části korby.

Některá vozidla určená ke komunikaci s letadly pak měla instalovánu radiostanici Fu7 (20W vysílač a přijímač na velmi krátkých vlnách o frekvenci 42,1-47,8 MHz).

Žádný Pz.Bef.Wg na základě Ausf.H nebyl vyroben jako novostavba, vždy se jednalo o přestavbu opravovaných strojů.

 

Panzerbeobachtungswagen IV

Tyto vozidla byla určena pro velitele baterií samohybných děl ( houfnic) Wespe a Hummel .

Radiovybavení bylo tvořeno Fu8- viz výše, Fu4 ( přijímač na středních vlnách 0,83-3MHz) pro komunikaci s pozemními radiostanicemi na velkou vzdálenost a Fu.Spr.f8 ( krátkovlnný vysílač a přijímač o frekvenci 19,9-21,4MHz). Z věže byl odstraněn kulomet MG 34 i s lafetou. Elektřinu pro radiovybavení obstarával elektrický generátor GG400 umístěný v levé zadní části bojového prostoru.

 

Bojové vlastnosti, schopnost přežití na bojišti

Tank Pz.IV byl robusní a spolehlivé vozidlo klasické koncepce. Pancéřová obrana byla adekvátní , pohyblivost plně vyhovující a palebná síla mírně nadprůměrná.

Kanón 7,5cm Kw.K.40 L/48 měl pro různé typy munice následující účinnost:

 

Munice: Pzgr.39 Pzgr.40 Gr.38 HL/C

Váha střely 6,8 kg 4,1 kg 5,0 kg

úsťová rychlost 750m/s 930m/s 450m/s

vzdálenost

100 m 106 mm 143 mm 100 mm

500 m 96 mm 120 mm 100 mm

1000 m 85 mm 97 mm 100 mm

1500 m 74 mm 77 mm 100 mm

2000 m 64 mm 100 mm

 

Jízdní vlastnosti

maximální rychlost 38 km/h

maximální trvalá rychlost na silnici 25 km/h

průměrná rychlost v terénu 20 km/h

dojezd na silnici 210 km

dojezd v terénu 130 km

příkop 2,2 – 2,3 m

brodění 0,8 – 1,0 m

kolmá stěna 0,6 m

stoupání 30° ( 60%)

světlost 0,4 m

měrný tlak 0,89 kg/cm2

poměr výkonu k hmotnosti 10,6 kW/t

80mm silný čelní pancíř odolal protipancéřovému granátu vypálenému americkým kanónem M3 ráže 75mm nebo granátům ruských T34/76 či anglických dvouliberních nebo šestiliberních tankovým kanónů.. Na běžnou vzdálenost však již neodolal anglickému 17pdr kanónu ( ráže 76,2 popř.77mm), americkému M1A1 ráže 76,2mm ani sovětským ráže 85mm nebo 122mm. Boční a zadní pancíř postačoval proti průbojným střelám do ráže 20mm včetně, nebo granátům větší ráže pod ostrým úhlem.

Bojové nasazení Ausf.H nelze popisovat samostatně neboť prameny nerozlišují jednotlivé verze s dlouhými ( L/43 nebo l/48) kanóny. Bojové nasazení Pz. IV všech verzí bude popsáno v samostatném článku.

Fotografie modelu tanku nafotil Tomáš Žák. Model postavil pan Chytrý.


Publikováno: 17. 11. 2016 Autor: Dušan Říha Sekce: Modelářství a modely, Zbraně a technika

Fotoalbum