Kulomet Maxim vzor 1910

Zbraně a technika / Kulomet Maxim vzor 1910

Velmi plodný a všestranný konstruktér a vynálezce Hiram Stevens Maxim ( 1840 – 1916 ) se do podvědomí lidstva dostal především konstrukcí první plně automatické přenosné zbraně – kulometu Maxim, který spatřil světlo světa roku 1884 ( podle některých pramenů již koncem roku 1883 ). Jednalo se o zcela nový typ rychlopalné zbraně, který využíval k nabíjení, vyhazování nábojnic a podávání nových střel zpětného rázu výstřelů. Dřívější rychlopalné zbraně, zejména kulomet Jamese Pucleho z roku 1718 ( ručně otáčený zásobník, křesadlový zámek ) nebo patent Richarda Gatlinga z roku 1861 ( ručně otáčený svazek hlavní ) nebyly samočinnými automatickými zbraněmi v pravém slova smyslu, jak ho chápeme dnes.

Jeho přijetí do armádní výzbroje však prošlo ještě dlouhou cestou ( pro obranu příliš složitý, pro útok nepoužitelný, nadměrná spotřeba střeliva, nelze přenášet atd. což byly některé z argumentů armádních činitelů, kteří novince zjevně nepřáli ) .

Jako první tak zařadila kulomety Maxim do své výzbroje britská armáda, ale až roku 1897 ( to již byl Hiram Stevens Maxim britským občanem, kam emigroval z USA v roce 1881 z důvodu zadlužení za prohrané patentové spory, a kde byl později roku 1901 za zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Pro úplnost dodejme, že zemřel roku 1916 v Londýně ).

Kulomet byl zpočátku přijat armádou dosti chladně, ale po naprostém úspěchu v Africe v bojích proti Zulům, se pohled armády výrazně změnil.

Dalším uživatelem se stala carská ruská armáda která, taktéž v roce 1897, zakoupila několik kulometů Maxim , jejich nasazení v Rusko – Japonské válce 1904 – 1905 se setkalo s velmi kladným hodnocením již na počátku bojů a tak již koncem roku 1904 byla Carským Ruskem zakoupena licenční práva. Výroba licenčních kulometů Maxim byla svěřena zbrojovce v Tule.

Další licenční výroba běžela v Císařském Německu – kulomety MG 08 Spandau, které se mimo jiné staly součástí výzbroje mnoha úspěšných německých bojových letadel z období 1. Světové války .

Vraťme se však do Tuly, kde byla původní verze vzor 1905 od roku 1912 nahrazena novou a asi nejslavnější verzí vzor 1910. Nejvýraznější změnou se stala instalace charakteristického vodního chladiče ( cca 3 litry vody ) a na dvou dřevěných kolečkách situovaná lafeta systému Alexandra Sokolova, tato konfigurace se pro kulomet Maxim stala pro příští roky téměř ochrannou známkou.

Do konce 1.světové války bylo v Tule a později i v Iževsku vyrobeno zhruba 32 000 kulometů Maxim. Po skončení války byl v nezměněné podobě vyráběn až do roku 1930, kdy byla provedena konverze mířidel a úpravy podávacího mechanizmu. Během občanské války byly kulomety Maxim nasazeny na obou stranách fronty a dostaly se i do výzbroje československé legie. V tomto období vznikla i zajímavá instalace kulometu Maxim tzv. Tačanky, kdy byl kulomet osazen na dřevěný vůz tažený dvojspřežím koní.

Kulomet Maxim se v Rudé armádě stal univerzálním kulometem až do roku 1939, kdy byl velmi zvolna nahrazován typem DS – 39 ( tento typ nebyl zdaleka tak spolehlivý jako nezničitelný Maxim ).

Kulomety Maxim se zúčastnily všech vojenských tažení Rudé armády v tomto období ( Japonsko, Finsko ), kde se zejména během bojů ve Finsku velmi osvědčily. Po ukončení finské války byla výroba kulometů Maxim zastavena a zbrojovky se přeorientovaly na typ DS – 39.

Masová výroba kulometu Maxim bylo obnovena po 22.6.1941, kdy Rudá armáda začala pociťovat nedostatek automatických zbraní. Výroba probíhala v plném tempu až do roku 1945. Kulomet Maxim, přestože již nesplňoval požadavky moderního válčiště, byl v období II. světové války pro Rudou armádu nepostradatelný. Během druhoválečné výroby došlo pouze ke zvětšení „ nalévacího otvoru chladiče“, tak aby bylo usnadněno jeho plnění sněhem.

Kulomet Maxim byl i ve výzbroji spojeneckých jednotek bojujících v řadách Rudé armády. Po ukončení II. Světové války byly přebytky Kulometů Maxim hojně exportovány do rozvojových a se SSSR spřátelených zemí ( Čína, Severní Korea, Severní Vietnam, Egypt a další ).

Nejčastěji uváděná technická data:

Typ: těžký kulomet

Ráže: 7,62 mm pro náboj 7,62 x 54R

Počet nábojů: 250 ( pás )

Délka hlavně: 720 mm

Váha kulometu: 23,8 kg

Plná váha s pojízdnou lafetou: 64,5 kg + 3 kg vody

Úsťová rychlost: 860 m/s

Rychlost střelby: 520 – 600 ran/min

Účinný dostřel: 1200 m


Publikováno: 11. 3. 2016 Autor: Dušan Říha Sekce: Zbraně a technika

Fotoalbum