Italské střední tanky M13/40, M14/41 a M15/42

Zbraně a technika / Italské střední tanky M13/40, M14/41 a M15/42

Tyto italské konstrukce patřily k nejméně zdařilým evropským středním tankům II. Světové války. Jednalo se o konzervativně konstruovaná vozidla, kdy na svařovaný rám z úhlových profilů byly přinýtovány ocelové plechy.

Osádku tanku tvořili čtyři muži: velitel -střelec a nabíječ měli svoji pozici ve věži, v čelní části korby pak byl řidič (vlevo) a kulometčík -radista.

Pohon zajišťovaly naftové (vznětové) motory Fiat SPA 8T později SPA 15T u poslední verze M15/42 pak benzínový motor SPA MB. Kapalinou chlazené naftové osmiválcové motory umístěné v zadní části korby dávaly výkon 125 ks resp. 145 ks. Výkon převáděla čtyřstupňová převodovka s jedním reverzním stupněm. Nejvyšší rychlost na komunikaci činila 30-32 km/h, v terénu pak podle náročnosti 10-15 km/h.

V čele plně otočné věže byl lafetován poloautomatický kanón Ansaldo 47/32 ráže 47 mm. Náměr se pohyboval mezi -10 a +20 stupni. S kanonem byl spřažen kulomet Breda ráže 8 mm. Další dva umístěné na dvojlafetě ovládal kulometčík -radista v pravé přední části korby. Pro všechny kulomety se nakládalo celkem 2832 nábojů.

V počátečním období produkce docházelo k výpadkům dodávek radiovybavení systému Marelli, první tanky tak armáda přebírala bez radiostanic RFC1A (pro spojení na úrovni praporu) a RF2CA (spojení na úrovni pluku).

Již na počátku nasazení se projevilo silné podmotorování tanku, které bylo řešeno ve verzi M14/41 výkonnějším motorem SPA 15T o výkonu 145 ks. Další úpravy na M14/41 byly spíše podružného charakteru (úpravy pojezdových kol, olejové filtry, převodovka).

Výroba M13/40 v letech 1941-42 dala celkem 710 vozidel včetně velitelských (Carro Commando 41), varianta M14/41 byla vyprodukována v celkovém počtu 695 kusů v tom je i 34 kusů velitelských.

Poslední model M15/42 s benzínovým motorem Fiat SPA 15TMB (nádrže zvětšeny na 400 l.) již v severní Africe nasazen nebyl.

 

Bojové nasazení

První M13/40 se dostaly do Líbye v říjnu 1940, kde byly zařazeny do tří tankových praporů (tankový prapor disponoval celkem 52 ks. M13/40). Do konce roku jich byla většina zničena v boji s lepšími anglickými tanky. Během prvotního nasazení byly zjištěny nedostatky ve funkci vzduchových filtrů, které byly odstraněny jejich novou konstrukcí.

4. tankový prapor nasazený v období listopad 1940 až leden 1941 v Albánii byl v boji s řeky prakticky zničen -dělostřelba, miny a náročný terén. Boje v Albánii pak pokračovaly v dubnu 1941, kdy divize Centauro zahájila útok v severní Albánii. I přes relativně těžké ztráty byla již 12.4.1941 dobyta metropole Albánie Podgorica.

Stěžejním bojištěm pro M13/40 a M14/41 se stala severní Afrika. V létě 1941 byla tanky M13/40 kompletně vyzbrojena tanková divize Ariete (celkem 132 tanků). Po jednom praporu měly divize Centauro a Littorio. Jeden prapor tanků také održela motorizovaná divize Trieste. Více nebylo k dispozici neboť nezanedbatelná část techniky skončila na dně Středozemního moře.

Během roku 1942 byly ztráty nahrazovány modernějšími M14/41 (tankové prapory 13.-17., 51. a 52.) . Tanky M13/40 a M14/41 bojovaly u Beda Fomm, Sidí Baraní, El Alamejnu, Tripolisu a během ústupových bojů do Tuniska. V roce 1943 přeživší posádky italských tanků kapitulovaly spolu se zbývajícími silami armád Osy v Tunisku.

Tanky M13/40 a M14/41 nepatřily mezi příliš zdařilé konstrukce (slabá výzbroj, nedostatečné pancéřování, minimální vývojový potenciál) a navíc na bojiště se dostaly příliš pozdě..

Technické parametry:

Osádka 4 muži

Hmotnost 14 tun

d/š/v/ 4,91 /2,28 /2,37 metrů

Dojezd -silnice 210 km.

Rychlost 30 km/h., 32 km/h. ( M14/41)

Pancéřování čelo 30 mm, boky 25 mm, věž 42 mm

Výzbroj 1 kanón 47mm a 3 kulomety ráže 8 mm

 

Fotografie poskytl J. Kaše, děkujeme.

Zdroje: různé články na internetu.


Publikováno: 11. 3. 2016 Autor: Dušan Říha Sekce: Zbraně a technika

Fotoalbum