plk. Vladimír Beneš

Vzpomínky na vojáky / plk. Vladimír Beneš

Se narodil 24.8.1918 v Krasnofominsku, Sverdovská oblast, SSSR. Jeho rodiče se přestěhovali do carského Ruska. V mládí pobýval v Kazani. Jeho otec zahynul během stalinských čistek. Vystudoval střední průmyslovou školu a složil maturitní zkoušku. Pracoval jako technicko-administrativní pracovník v závodě ve městě Macharadža, Kavkaz.

Do Rudé armády byl povolán 1.5.1939. Bojoval v Zimní válce s Finskem. Zúčastnil se anexe Besarábie v létě 1940. Poté absolvoval poddůstojnickou školu v Oděse. Dále školu řidičů a mechaniků tanků v Charkově. Během napadení SSSR slouží u 15. Sivašské motorizované divize 2. mechanizovaného sboru ve funkci řidiče-mechanika tanku BT-7.

Jeho jednotka bojovala v sestavě jižního frontu. Ztráty v té době byly na sovětské straně značné. Používané sovětské tanky trpěly značným opotřebováním. 6.8.1941 se z 15. motorizované divize stala 15. střelecká divize. Na přelomu let 1941 a 1942 se zúčastnil kursu mladších vojenských techniků. Následovalo však jeho přeřazení k pracovní jednotce.

Příslušníkem 1. čs. samostatné brigády v SSSR se stal 11.6.1943. Byl u vzniku tankového praporu v Novochopersku. Zde se stal díky absolvování školy řidičů a mechaniků, řidičem-mechanikem tanku T-34/76 pod velením rtn. Karla Vejvody. Jejich tank nesl jméno JÁNOŠÍK. Tankové rotě velel (v té době) ppor. Buršík.

K přesunu za Dněpr na Ljutěžské předmostí došlo 5.10.1943. 1. čs. brigáda byla přidělena k 51. střeleckému sboru 38. armády. 5.11.1943 začal útok na Kyjev. Osádka tanku JÁNOŠÍK zničila jeden německý tank, protitankový kanón a tři kulometná hnízda. Desátník Vladimír Beneš obdržel čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem.

11.11.1943 zahynul po šlápnutí na minu jeho velitel tanku des. Pavel Bidzilja. Novým velitelem tanku se stal des. Ivan Hleba.

Během bojů o Bílou Cerkev 30.12.1943 se střetla u osady Maťjuša osádka tanku JÁNOŠÍK s odjíždějící německou protitankovou baterií. Des. Vladimír Beneš s tankem najel na kolonu a zničil tři protitanková děla a patnáct povozů. V dalším boji byl tank JÁNOŠÍK třikrát zasažen. Osádce se podařilo tank opustit. Des. Vladimír Beneš obdržel čs. válečný kříž 1939, s povýšením do hodnosti rotného.

Po té co vznikla 1. čs. samostatná tanková brigáda v SSSR se stal ppor. Vladimír Beneš technickým důstojníkem 3. tankového praporu, kterému velel por. Richard Tesařík. Vedle řízení oprav tanků, samohybných děl pomáhal i s výcvikem tankových osádek. Opravy tanků T-34/76, T-34/85, lehkých tanku T-70 a dvou samohybných děl SU-85 jsou čím dál náročnější, protože se jednalo o již použitou techniku.

Začala Dukelská operace. Pro jeho jednotku to znamenalo provádět opravy tankové techniky poškozené v boji, ale i poruchy vzniklé pohybem tanků v horském terénu mnohdy i na bojišti. Při německém odstřelování prostoru kolem kóty 694, na kterou útočili tankisté 1. a 3. tankového praporu byl ppor. Vladimír Beneš zasažen střepinou do kyčle. Následoval jeho pobyt v nemocnici v Krosně. Z nemocnice byl propuštěn 22.10. 1944.

Ppor.Vladimír Beneš byl 7.3.1945 povýšen na poručíka. 24.3.1945 je 3. tankový prapor, pod velením škp. Emanuela Šrámka nasazen v Ostravské operaci. Každý tank tohoto praporu byl dvakrát až třikrát opravován mnohdy za probíhajících bojů. Druhý čs. válečný kříž 1939 mu byl udělen 6.5.1945. Zajímavé je, že byl spolu s dalšími třemi příslušníky tankového praporu vyslán do Prahy, kam dorazili před půlnocí z 8. na 9.5. 1945, před příjezdem ruských jednotek.

Polsko si začíná dělat nárok na Těšínsko. Proto se tanková brigáda přesunuje k našim hranicím s Polskem. 1.8.1945 je por. Vladimír Beneš povýšen do hodnosti nadporučíka. Zažádal si o čs. státní občanství, které mu bylo uděleno 12.5.1948.

V poválečných letech vykonává technické funkce, například u 4. praporu těžkých tanků ve Vysokém Mýtě, u 1. Ostravské tankové brigády. V té době je postupně povyšován až do hodnosti štábního kapitána tankového vojska. Dalším jeho působištěm je tankové učiliště ve Vyškově, vojenská akademie v Brně a Tanková a automobilní zpráva MNO. Odkud musel odejít po prověrkách v roce 1970. Závěrem své vojenské kariéry působil ve funkci náčelníka Výzkumného a zkušebního střediska 020 Doksy. Ve věku 55 let odchází na vlastní žádost do důchodu. Zemřel v roce 1997 v Praze.


Publikováno: 23. 9. 2017 Autor: Tomáš Žák Sekce: Vzpomínky na vojáky