Jan Čapek

Vzpomínky na vojáky / Jan Čapek

Narodil se 17. června 1876 v Praze Michli. Vychodil obecnou školu a vyučil se rukavičkářem. Stal se členem Sokola na Vinohradech. Ztotožňuje se s myšlenkami Sokola a aktivně se účastní jeho činnosti.

Zde se formuje i jeho osobnost. „Naučil se tu nadšené práci na národní věci, naučil se organizaci a kázni v ní “ (výňatek z Almanachu pěšího pluku 34).

Z Prahy odchází za prací do Slezska. Pracuje na jámě (dole) Eleonoře v Doubravě jako důlní úředník. Poznal zdejší těžký život horníků a jejich rodin. Chování Němců i Rakušanů. V této době vznikla jeho averze k nim.

Působí ve zdejším Sokole. Stává se náčelníkem sokolské jednoty v Orlové, později náčelníkem sokolské župy moravsko-slezké.

Po vypuknutí války je povolán do rakousko-uherské armády v roce 1915. Je nasazen na ruské frontě, odkud je přesunut na italské bojiště. Poznává frontový život. Když se mu naskytla příležitost tak se vzdává a končí v zajateckém táboře.

V zajetí sleduje válečné i politické dění, činnost našich revolučních organizací snažících se o vznik samostatného státu. Sleduje činnost našich dobrovolníků, legionářů ve Francii a v Rusku. Navázal kontakt s krajany v Rusku. Koncem roku 1916 se přihlásil do čs. vojska na Rusi. Je mu však oznámeno, že italská vláda nepovolí odchod čs. zajatců z Itálie.

Italská vláda povolila shromažďování našich zajatců v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere. Zde debatuje s ostatními zajatci o „národní myšlence“, staví se za vznik samostatného státu. Se stejně smýšlejícími zakládá 17. ledna 1917 Československý dobrovolnický sbor.

Ten má získávat naše zajatce pro myšlenku samostatného státu, vytvořit zde dobrovolnickou vojenskou jednotku, bojující po boku Itálie. Udržovat kontakt se zahraničními revolučními organizacemi. Jan Čapek byl zvolen starostou sboru.

Pod jeho vedením se připravuje organizace budoucí vojenské jednotky. Získává další dobrovolníky do sboru. Ze stovky prvních dobrovolníků se rozroste jejich počet na devět tisíc. „Přípravné práce v tomto jim zbudovaném „dobrovolnickém sboru čs.“, byly tak dokonalé, že když došlo povolení italské vlády k utvoření legií, byla celá československá divize postavena takřka přes noc.“ (Výňatek z Almanachu pěšího pluku 34).

V květnu 1918 se vojín Jan Čapek dobrovolně přihlásil na frontu. Stal se ve Folingu příslušníkem 1. roty I. praporu 33. čs. střeleckého pluku. Ten zasáhl jako první naše jednotka do bojů na italsko-rakouské frontě, u Fossalta u San Dona di Piave.

17. 6. 1918 byl při útoku na dvorec Pined, ve kterém bylo skryté kulometné hnízdo, smrtelně zasažen střelami z kulometu. Jan Čapek byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka. Posmrtně mu byla udělena italská stříbrná medaile Za statečnost.

 

Zdroje: Armáda a národ, 1938,

Almanachu pěšího pluku 34. Střelce Jana Čapka

Areport č.1/2004


Publikováno: 27. 11. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Vzpomínky na vojáky