armádní generál B. Boček

Vzpomínky na vojáky / armádní generál B. Boček

Se narodil 4.listopadu 1894 v Sivicích, okres Vyškov. Vystudoval německou vyšší textilní školu v Brně. Pak nastoupil na brněnskou techniku, tu nedokončil. Do rakousko-uherské armády se přihlásil jako jednoroční dobrovolník a povolán byl 4. října 1914. Stal se příslušníkem zeměbraneckého pluku č. 14 v Brně, s nímž odjel na ruskou frontu.

28. října 1914 byl zajat se svou četou u Gorlice v Haliči. Do čs. legií se přihlásil v roce 1915. 6. srpna 1916 se stává příslušníkem 1. čs. střeleckého pluku v Kyjevě. V dubnu 1917 nastoupil do funkce velitele čety k 3. čs. střeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova.

Účastnil se bojů u Zborova. Bojoval na Ukrajině. V různých velitelských funkcích absolvoval za potyček s „rudými“ přesun přes transsibiřskou magistrálu do Vladivostoku. Byl dvakrát raněn. Poslední zranění mělo trvalé následky. Spřátelil se s L. Svobodou a K. Klapálkem. Domů se vrátil 13.1.1920 v hodnosti kapitána. Byl ustanoven velitelem 2. praporu. Zanedlouho byl povýšen do hodnosti majora.

Stal se vojákem z povolání. Působil v různých velitelských funkcích. Přitom obsolvoval ekvitační školu pro výcvik důstojníků pěchoty a technických zbraní v Brně. V roce 1924 nastoupil ke studiu na Válečné škole v Praze. Stal se velitelem II. praporu u p.pl. 4. v Hradci Králové.

Po té se stává velitelem školy pro výchovu důstojníků v záloze v Josefově. V tomto období byl povýšen na podplukovníka. Odsud odešel k polnímu pluku 22 Aragonkému. V červnu 1930 přešel na MNO. Zde působil jako výcvikový referent na I. odboru. O dva roky později se stal přednostou výcvikové skupiny.

V říjnu 1935 byl jmenován velitelem hran. prap. 6. Sibiřských úderníků dislokovaného v Domažlicích. Po absolvování kurzu v pěchotním výcvikovém středisku ve Francii v roce 1936, byl začátkem roku 1937 povýšen na plukovníka. V srpnu 1938 se při autonehodě vážně zranil a byl poslán na zdravotní dovolenou.

30. června 1939 se stal příslušníkem vládního vojska. Zanedlouho z něho na vlastní žádost odešel. Stal se členem Obrany národa. V rámci své odbojové činnosti byl v úzkém kontaktu s plk. J. Vedralem-Sázavským a Č. Kudláčkem. Když ho začalo sledovat gestapo odešel 22. února 1940 za hranice do Slovenska. Odtud vedla jeho cesta přes Maďarsko, Jugoslávii do Francie.

Ve Francii sloužil u Čs. Vojenské správy v Paříži. Po kapitulaci Francie odešel do Británie. Zde se stává od 24. července 1940 do 15. dubna 1944 přednostou I. odboru MNO. Používá krycí jméno Chodský. Absolvoval parašutistický výcvik a přípravu pro výsadek ve Skotsku. Měl být vysazen v protektorátu. Tomu zabránil úraz páteře. 15. dubna 1944 byl jmenován zástupcem velitele Čs. Samostatné obrněné brigády. 20. srpna 1944 byl povýšen na brigádního generála. Mezi ním a ministrem obrany gen. S. Ingrem nepanovaly dobré vztahy. Proto si podal žádost o vyslání k naší jednotce v SSSR.

V srpnu 1944 odjel do SSSR s K. Klapálkem a J. Vedralem-Sázavským k 1. čs. armádnímu sboru v SSSR. Byl jmenován zástupcem velitele 1. brigády, které velel gen. L. Svoboda. Po jmenování gen. L. Svobody velitelem 1. čs. armádního sboru, na jeho místo přichází gen. J. Vedral-Sázavský. Po jeho smrti se stává velitelem 1. brigády. Tu vede v bojích na Dukle.

28. prosince 1944 se stal zástupcem velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR gen. L. Svobody.

Vojenská rada při předsednictvu vlády navrhla 12. dubna 1945 gen. Bočka na náčelníka hlavního štábu čs. branné moci. Za několik dní ho prezident E. Beneš do této funkce jmenoval. 1. června byl povýšen na divizního generála.

24. května 1946 je povýšen na armádního generála. Ve funkci náčelníka hlavního štábu se podílel na obnově naší armády. Úzce spolupracoval s ministrem obrany gen. L. Svobodou. Působil v NROS, Vojenské radě při předsednictvu vlády, APS a dalších orgánech.

Přišel rok 1948. 23. února se zúčastnil za přítomnosti ministra obrany gen, L. Svobody, velitele vojenské oblasti 1. gen K. Klapálka a dalších, ustavující schůze Ústředního akčního výboru národní Fronty. Ta prosazovala návrh KSČ na řešení vládní krize. Tento výbor vydal rozkaz, který armádu neutralizoval. V únoru 1948 došlo k převzetí moci KSČ. V APS se armádní generál B. Boček plně angažoval v čistkách, spolupodepisoval rozhodnutí o propuštění důstojníků a rotmistrů z armády z ideologických důvodů. Ti byli dále perzekvováni.

Po zatčení syna Zdeňka Bočka za protistátní činnost, byl sledován vojenským zpravodajstvím. 31. července 1948 byl odvolán z funkce náčelníka hlavního štábu. Pro své mimořádné válečné zásluhy nebyl stíhán. Byl dále sledován.

Vraťme se o mnoho let zpátky k jeho rodině. V roce 1927 se oženil se Zdeňkou Pouzarovou. 8. října 1927 se jim narodil syn Zdeněk Antonín. Během okupace, i po odchodu manžela do zahraničního odboje, jeho manželka udržovala kontakt s odbojovou skupinou kpt. V. Morávka. Po atentátu na R. Haydricha, byla i s rodiči zatčena. 26. října 1942 byli v Mauthausenu popraveni.

Syn Zdeněk byl ve svých 15 letech zatčen a zadržován v pražském zámečku na Jenerálce. Postupně prošel internačním táborem ve Svatobořicích a v Plané u Tábora. Po válce se v politických názorech se svým otcem neshodl. Nesouhlasil s Komunistickou stranou a po únoru 1948 začal předávat kopie dokumentů, které jeho otec bral domů, na velvyslanectví USA a Velké Británie. Byl zadržen a v prosinci 1948 odsouzen Státním soudem k trestu smrti. Trest byl změněn na doživotí.

Armádní generál B. Boček se stal od 1. října 1948 velitelem VVÚ. V roce 1949 byl poslán na šestiměsíční zdravotní dovolenou. Od 1. ledna 1950 odešel do výslužby jako invalida. Přestěhoval se s druhou manželkou JUDr. Annou, rozenou Hamalovou k jejím rodičům do Dubicka u Zábřehu.

Byl nadále sledován, až ho komunistická moc, které předtím sloužil dostihla. Byl zatčen 28. srpna 1951. Byl tvrdě vyslýchán a nakonec se přiznal. Za vinu mu bylo dáváno: zločin přípravy úkladů o republiku, neoznámení trestných činů, vyzvědačství, vojenská zrada a další. V té době se už jeho zdravotní stav značně zhoršil. 23. července 1952 byl odsouzen Státním soudem na doživotí, pokutě 100 000 Kč s propadnutím majetku, ztrátě občanských práv na 10 let. Nedlouho na to zemřel 16. října 1952.

Částečně byl rehabilitován v roce 1962 a 1972. Plně rehabilitován s vrácením vojenské hodnosti byl v roce 1991 rozkazem prezidenta republiky.

 

Zdroje: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945

Vydáno 2005, Ministerstvem obrany České republiky -Agenturou vojenských informací a

služeb.

Vojenský historický ústav Praha

Vojenský historický ústav Bratislava


Publikováno: 31. 5. 2017 Autor: Tomáš Žák Sekce: Vzpomínky na vojáky