sgt. Wilfred Harris

Vojenství střípky z historie / sgt. Wilfred Harris

Seržant Wilfred Harris byl jedním z mála tankových es mezi britskými tankisty. Malé množství výrazně úspěšnějších velitelů tanků mezi britskými tankisty než na straně protivníka nebylo zaviněno jejich nedostatečnými schopnostmi. Co se týče bojového umění, tak prokazovali stejné mistrovství jako jejich němečtí protivníci.

V dosažení výraznějších úspěchů jim především bránila skutečnost, že britské tanky nebyly vyzbrojeny kanonem schopným překonat výzbroj německých tanků a samohybných děl.

Dokonce i v době, kdy měli Britové výkonný kanon ( 17pdr ráže 76,2 mm – často v literatuře uváděno jako ráže 77 mm) k dispozici v tanku Firefly a stihačích tanků Archer a Achilles, bylo tomu tak pouze během posledních 11-ti měsíců války v Evropě a to ještě v omezených počtech.

Dále je si třeba uvědomit skutečnost, že většina německých es bojovala u jednotek vyzbrojených tanky Tiger, jejichž pancíř jim zabezpečoval stupeň ochrany o jakém se britským tankistům (s výjimkou tanků Matilda v počátečním období války ) nemohlo ani zdát.

Zkušení velitelé tanků brzy poznali, jak důležité je bojovat s otevřeným poklopem velitelské věžičky, což jim zajišťovalo vynikající přehled o vývoji situace na bojišti. Schopnost pozorovat prostor bojiště z otevřeného poklopu měla rozhodující význam pro dosažení úspěchu při bojovém střetu s nepřítelem.

Jestliže byl velitel ukryt uvnitř tanku, měl pomocí průzorů a periskopů jen velmi omezené možnosti sledovat bojiště. Bylo zřejmé, že jen při možnosti celkového přehledu o bojišti z otevřeného poklopu bylo možno splnit základní požadavek tankového boje: být tím prvním kdo ve střetu vypálí a hlavně kdo jako první zasáhne protivníka.

Výcvik velitelů tanků se na obou stranách zaměřoval na dvě nejdůležitější věci: přesně zhodnotit situaci a přijmout správné rozhodnutí k jejímu vyřešení a za druhé: vydat rozkaz ke střelbě a zajistit bezchybnou součinnost velitele, střelce a nabíječe. Proto dobří velitelé vyráželi do boje s hlavou vystavenou palbě protivníka a mnozí z nich za svoji profesionální zdatnost zaplatili životem nebo těžkým zraněním.

Přes výše uvedené nedostatky se mezi veliteli tanků Firefly našlo několik vynikajících jedinců, kteří se na bojištích severozápadní Evropy dokázalo prosadit. Jedním z nich byl i seržant Wilfred Harris.

Narodil se ve Wallsalu roku 1911. Před válkou sloužil u 4./7. pluku Dragoon Guards, kde si pro svoje, až chorobné, puntičkářství v otázkách ustrojenosti a vždy bezvadný vzhled vysloužil přezdívku Spit (sekáč). V roce 1935 opustil armádu a odešel do civilu, po vypuknutí války však znovu nastoupil službu.

Během francouzské kampaně roku 1940 sloužil u motorizované čety eskadrony A. Úspěšně evakuoval z dunkerqueské kapsy. Po návratu do Británie úspěšně absolvoval výcvik velitele tanku a na začátku roku 1944 byl jedním z nejvíce respektovaných seržantů – velitelů čet.

V červnu 1944 se 4./7. Pluk Dragoon Guards zapojil do bojů v Normandii jako součást britské samostatné 8. Obrněné brigády.

Ráno 14. června jednotky pluku podporovaly úspěšný útok 9. pluku Durhamské lehké pěchoty ( Durham Light Infantry), bojujícího v rámci 50. Divize. Cílem útoku bylo obsazení vesnice Lingévres při Tilly sur Seulles.

Po splnění úkolu se tři Shermany ze 4. čety eskadrony A a k nim přiřazený Sherman Firefly seržanta Harrise připojily k pěchotě. Když seržant Harris ze svého postavení pozoroval okolní terén dalekohledem, zaměřil dvojici PzKpfw V Panther postupující z východu k Lingévres.

Vzdálenost tanků byla asi 900 yardů. Prvním výstřelem Harris zlikvidoval čelní tank. Dalším výstřelem zasáhl a vyřadil druhý Panther. Po vyřazení obou protivníků se přesunul do nového palebného postavení na druhé straně vesnice.

Po zajištění postavení zpozoroval trojici Pantherů, která se blížila od západu. Harris měl výhodu překvapení a dobře zamaskovaného křídelního postavení. Všechny tři Panthery byly rychle zasaženy a vyřazeny, a to pouhými třemi granáty. Jednalo se o brilantní ukázku velitelského (Harris) a střeleckého ( střelec vojín Mackillop) umění.

Zničení pětice tanků Panther pouhými pěti výstřely bylo na evropském bojišti něčím zcela výjimečným.

Za tento vynikající velitelský výkon byl seržant Harris povýšen do hodnosti štábního seržanta eskadrony a vyznamenán Distinguished Conduct Medal.

Svoji profesní dráhu zakončil po válce ve službách vojenské policie. Zemřel v roce 1988.

 

Zdroj: články na internetu.


Publikováno: 11. 3. 2016 Autor: Dušan Říha Sekce: Vojenství střípky z historie