Osvobození Bratislavy

Vojenství střípky z historie / Osvobození Bratislavy

Přímý útok na Bratislavu vedlo levé křídlo 7. gardové armády. Její pravé křídlo postupovalo severně k řece Moravě. Obchvatem z jihovýchodu a severovýchodu bylo město do večera 4. dubna 1945 osvobozeno.

V březnu 1945 se přiblížila fronta k Bratislavě. Tu opouštěli příslušníci Hlinkovy gardy a Hlinkovy Slovenské lidové strany. Vláda s Josefem Tisem a vládní úřady se stěhovali do Holíče, odkud odešli do Rakouska. Začátkem dubna 1945 přestaly fungovat úřady. Hromadná doprava přestala jezdit. Z místních podniků a továren odešli zaměstnanci.

Od 2. dubna bylo vypnuto elektrické vedení. Zastaveny dodávky plynu. Německé jednotky zničily most Milana Rastislava Štefánika a připravily se k obraně Bratislavy. Jejich cílem bylo zpomalit postup rudé armády s rumunskými jednotkami.

Obranná linie na Petržalské straně byla zaujala 6. německou armádou spolu, skupina armád Süd s 3. maďarskou armádou. Obrané postavení též tvořilo několik zde ponechaných skupin Hlinkovy gardy, s příslušníky Hlinkových pohotovostních oddílů. Dále festungsbatalióny z povolaných starších ročníků bratislavských Němců.

Boje o Bratislavu začaly 2. dubna 1945. Jednotky sovětských vojsk 2. ukrajinského frontu obsadily Vajnory. Následující den byla spuštěna hlavní ofenzíva Rudé armády. Brzy ráno po úderu letectva a dělostřelecké podpoře i za použití „kaťuší“ přešly jednotky 2. ukrajinského frontu do útoku.

Německá obrana byla prolomena v prostoru Dynamitky, Vajnorské cesty, Trnavské cesty a Trnávky.

4. dubna 1945 v ranních hodinách nastoupila k útoku proti německým obranným pozicím sovětská pěchota podporovaná 27. tankovou brigádou a 2. rumunským tankovým plukem. Po Dunaji útok na Bratislavu podporovala plavidla Dunajské flotily sovětské armády.

Na její činnost vzpomínal kapitán 1. stupně Leonid Černousjko: „Při osvobozování Bratislavy připadla mimořádně důležitá úloha námořníkům Dunajské říční flotily Rudého praporu, v jejichž řadách jsem sloužil. Měli jsme rychlé pancéřové motorové čluny, které byly vyzbrojeny mimo jiné i raketomety – obávanými kaťušemi.

Proti jejich překvapivým, soustředěným útokům nenašli fašisté do konce války účinnou obranu. Našim rychlým člunům říkali s obavami lodní tanky a často před nimi v panice prchali.

Na přístupových cestách k Bratislavě jsme vyloďovali z těchto plavidel do týlu nepřítele výsadky průzkumníků a soustředěnou palbou jsme kryli obchvaty rychle postupujících pěších jednotek. Protože fašisté vyhodili do povětří všechny mosty, zajišťovaly naše čluny operativní přesuny pozemních jednotek i těžkých zbraní z jednoho břehu Dunaje na druhý.

Velitelem flotily byl Kontraadmirál Georgij Cholostjakov, kterému kromě lodí byly podřízeny jednotky námořní pěchoty, mechanizované jednotky pobřežního dělostřelectva a jednotky průzkumníků. Se svým štábem koordinoval jejich činnost v souladu s plány 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Malinovského.

Byla to vyčerpávající akce, trvající nepřetržitě řadu dnů a nocí a vyžádala si tisíce životů našich vojáků. Přinesla však rychlé osvobození hlavního města Slovenska a uchránila ho před jistým zničením. Vždyť skupiny armád nacistického Německa se při ústupu uchýlily k podlé metodě spálené země.

Když začaly boje na předměstí Bratislavy, byl náš člun se skupinou průzkumníků vyslán proti proudu na západní okraj města. Pod hradem jsme vystoupili po kamenitém břehu, přeběhli komunikaci s tramvajovou dopravou a opatrně se blížili k malým domkům pod strmým svahem v podhradí. Tu se k nám z úzké cesty rozeběhl chlapec. Mohlo mu být třináct, nanejvýš čtrnáct let. Vidím ho, jakoby to bylo včera.

Vytáhlý pohublý, v obnošených plandavých šatech, rozcuchané světlé vlasy mu padaly do čela, velké modré oči se horečňatě leskly. Mluvil tiše, blízkou měkkou řečí, ale tak překotně, že mu nikdo z nás nerozuměl.

Prudkými gesty ukazoval nahoru k mohutnému hradu a několikrát opakoval něco jako miny. Pak uchopil jednoho z našich za ruku a snažil se ho přimět, aby ho následoval.

Náš velitel, nadporučík Viktor Kalganov, přelétl pohledem celý oddíl, mávnul rukou jakoby dal povel „za mnou“!, a vydal se za chlapcem.

Zakrátko jsme vystoupili na malé volné prostranství, kde stála stará kolna. Chlapec do ni vešel a ukazoval nám, abychom šli za ním. Seděl tam starý, šedivý muž. Ukázalo se, že je to chlapcův dědeček. Uměl trochu rusky a vysvětlil nám, že dělá spojku slovenským partyzánům, kteří se skrývají v kopcích za Bratislavou.

Má od nich spolehlivou zprávu, že celý hrad je podminován a při ústupu ho mají fašisté vyhodit do povětří. Nadporučík Kalgakov se dlouho nerozmýšlel a zamířil ke starobylé baště. Před námi pospíchal klučina a ukazoval strmou pěšinu, která se ztrácela v hustém křoví. Dovedl nás až k místu, kde byla vysoká zeď pobořena a tak jsme se nepozorovaně dostali k samotnému hradu.

Byl zde nezvyklý klid. Jen z města pod námi stále silněji doléhaly výbuchy min a dělostřeleckých granátů, rachotily dávky samopalů. Plížili jsme se opatrně podél mohutných zdí. Na frice jsme narazili až u hlavní brány. Dokonale jsme je překvapili. Po krátké přestřelce celý strážní oddíl rychle vyklidil bojiště.

To naši již také na několika místech přestříhali dráty, které v pravidelných vzdálenostech končily ve zdech starobylé pevnosti. Ještě než jsme skončili důkladnou prohlídku všech hradních prostor, dorazily posily, pro které velitel poslal před zahájením vlastní bojové akce. Byl mezi nimi i oddíl ženistů.

Ti zakrátko vytahovali z čerstvě zazděných otvorů v obvodových zdech rozměrné nálože. Bylo jich dost, aby vyvrátily celý mohutný hrad ze základů a pod jeho troskami pohřbily obyvatele domů v širokém okolí.

Se ženisty se k hradu dobelhal i náš děda. Dojatě nám děkoval, že jsme zachránili pýchu a hrdost jeho města. Kde však zůstal jeho vnuk. To on nám přeci tak odvážně a obětavě pomohl zmocnit se důležitého strategického bodu téměř bez boje.

Stál skromně a rozpačitě opodál. Ruce zaražené hluboko v kapsách. Je nutné ocenit jeho chrabrost, zásluhu na úspěchu operace i záchraně mimořádně cenné historické památky. Když jsme ho chtěli přivést k veliteli, rozhořel se v bezprostřední blízkosti zuřivý boj. Teď ještě opravdu nebyl čas na děkování a oslavu vítězství.

Náš oddíl se při pronásledování nepřítele dostal daleko za město. Do osvobozené Bratislavy jsme se již nevrátili.“ Tolik ze vzpomínky.

Během odpoledne se boje přenesly na západní okraj. Němečtí vojáci za bojů v ulicích zahájily ústup. Bratislava Byla osvobozena večer 4. dubna 1945.

V bojích o Bratislavu zahynulo 742 sovětských, 470 německých a maďarských vojáků a 121 civilistů. Během bojů shořelo a bylo poškozeno několik budov, oproti jiným zničeným městům ale nebyly škody tak výrazné.

Zdroje:

Zápisník číslo 8. 1987 Rád bych se s ním setkal aneb o chlapci, který zachránil hrad.

Různé články na internetu.


Publikováno: 15. 5. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Vojenství střípky z historie