StuG III.

Modelářství a modely / StuG III.

StuG III (Sturmgeschutz III) byl nejpočetnějším typem německé těžké obrněné techniky II. světové války. Daleko známější typy Tiger, Panther nebo stihač tanků Ferdinand/Elefant byly vyráběny v daleko menších počtech či dokonce zlomcích.

Podnět ke vzniku tohoto samohybného děla lze vystopovat v roce 1935, kdy generál von Manstein sepsal memorandum, požadující vývoj samohybného děla, schopného likvidovat zpevněná ohniska odporu (kulometná hnízda, bunkry…) a poskytovat podporu postupující pěchotě.

V roce 1937 byla postavena nultá série 5 strojů, postavených na základě (podvozek, motor, převodovka, a vana) tanku Panzer III

Ausf. B. Výzbroj tvořil krátkohlavňový kanón StuK 37 L/24 (tzn., že délka hlavně je 24 násobek ráže) ráže 75 mm. Tato série, vyrobená z měkké oceli, byla určena především pro vojskové zkoušky, po jejichž ukončení byly tyto stroje přeřazeny do dělostřelecké školy v Juteborgu, kde dosloužily.

První sériové provedení StuG III Ausf. A (na základě PzKpfw III Ausf. E/F) bylo postaveno v třicetikusové sérii na přelomu let 1939/1940. Toto provedení již mělo standardní podvozek o 6 pojezdových kolech na každé straně (prototypová série měla 8 pojezdových kol). Posádka byla tvořena čtyřmi muži, na levé straně za sebou řidič, mířič a velitel, na pravé straně od děla měl pracoviště nabíječ.

První tři baterie byly do bojů nasazeny v roce 1940 při tažení do Francie a čtvrtá baterie přibyla na frontu až v průběhu bojů.

Další vývoj StuG III probíhal v návaznosti na vývoj základu, tj. tanku Panzer III Ausf. H. Měnila se pojezdová kola, síla a tvarování pancéřové ochrany, zaměřovače. Ausf. E neměla vnější úložné prostory a byla také používána jako velitelská verze s přídavným radiovybavením. Vozidla těchto verzí si byla dosti podobná, např. verze C a D nelze na fotografiích odlišit.

K výraznějším změnám konstrukce došlo až u verze Ausf. F. Ta vznikla jako reakce na existenci sovětských středních a těžkých tanků T-34 a KV-1 popř.KV-2 v roce 1941/1942. Její hlavní zbraní byl kanón StuK 40 L/43 ráže 75 mm. Jednalo se o upravenou variantu kanónu KwK40 L/43. Stuk 40 měl brzdovratné zařízení umístěné nad hlavní, zatímco původní KwK 40 po obou stranách hlavně. Od června 1942 byl používán výkonnější Stuk 40 L /48.

Na tento kanón byla plně adaptována verze Ausf. F/8 na podvozku Panzer III Ausf. J, která také dostala přídavnou výzbroj – kulomet MG 34 obsluhovaný nabíječem.

Nejrozšířenější, a také poslední s kanónem ráže 75 mm, byla varianta Ausf. G.

U této varianty došlo k vícero významnějším změnám : standardní instalace 30 mm silných pancéřových desek na čelní pancíř

(u pozdějších výrobních sérií byl 80mm čelní pancíř homogenní), kulomet před poklopem nabíječe je vybaven rozměrným plochým ochranným štítem (později je kulomet ovládán z vnitřku vozidla, štít v podstatě chrání kulomet a má tvar U), dříve kolmé boky nástavby byly skloněny pod úhlem 79° a nový typ velitelské věžičky se sedmi pozorovacími periskopy. Od listopadu 1943 další významnou změnou je nový kryt (maska) kanónu, tzv. Saukopfblende, který má výrazně lepší vlastnosti balistické ochrany než původní hranatý kryt.

Na fotografiích je StuG III Ausf. G počátečních sérií (hranatý kryt kanónu, plochý kryt kulometu) v měřítku 1:35 od firmy Tamiya.

Zobrazený stroj náležel k 25. Panzer Grenadier Division v období bojů na východní frontě (duben 1944). V létě tohoto roku byla divize v podstatě zničena. Později po reformování byla nasazena na západní frontě.


Publikováno: 3. 1. 2016 Autor: Dušan Říha Sekce: Modelářství a modely

Fotoalbum