Řecká triéra

Modelářství a modely / Řecká triéra

 

Na Panthers Cupu jsem nafotil tento pěkný model triéry 1:72 od firmy Zvezda.

O triéře. Postupným vývojem od moner s jednou řadou vesel po obou bocích lodě, které se stavěly do konce 6. století př. n. l., se přecházelo k diérám. Diéra měla dvě řady vesel po obou bocích. Byly to štíhlé, dlouhé lodě. Na přídi měly kloun k prorážení boku nepřátelských lodí. Záď lodě se zvedala nad palubu a tvořila tzv. „labutí krk“.

Problém při konstrukci válečných lodí tkvěl v tom, že s přibývajícím počtem veslařů se prodlužovala délka lodě a to naráželo na potíže s pevností lodě, takže se některé během plavby rozlomily.

Tento problém Řekové vyřešili na přelomu 5. a 4. století př. n. l., kdy vznikla triéra, s třemi řadami vesel nad sebou po obou bocích. Jak triéra vypadala, nám přibližují fotografie modelu.

Stavba triér probíhala tak, že stavitelé položili kýl z dlouhého čtyřhranného dubového trámu, který tvořil hlavní podélnou výztuhu. Na jeho přední části byl umístěn kloun, nad kterým byl přední vaz. Zadní vaz vybíhal nad loď a byl zahnut dopředu. Vazy byly zesíleny silnými trámy spojenými s kýlem. Kýl byl překryt trámem, který sloužil k ochraně kýlu při vytažení lodě na břeh. Trám se při případném poškození vyměnil.

Na kýl byla připevněna žebra ve tvaru U. Za zmínku stojí výroba žeber. Nejdříve se vyráběla žebro ze dřeva, které bylo vhodně zakřivené a tvar žebra by vyřezán z jednoho kusu dřeva. Později se žebra vyráběla z několika kusů opracovaného dřeva, slepených k sobě a propojených kolíky.

Ve spodní střední části žebra byl výřez, kterým se žebra zasunula do kýlu. Na ně se položil trám s výřezy, následně připojený na kýl. Tak bylo dosaženo správné polohy žeber vůči kýlu.

Následovalo zhotovení obšívky trupu „plaňkováním“. Obšívka byla zapuštěna do předního a zadního vazu. Přední a zadní část lodě byla vyvýšena a kryta palubou. V přední části lodě byla uložena pitná voda a různé věci. V zadní části lodě byly kajuty pro důstojníky a luxusně vybavená kajuta kapitána.

Utěsnění spár v obšívce trupu se řešilo tak, že do mezer se zatloukla koudel následně zalitá voskem nebo smolou. Trup lodě se ve spodní části potáhl plátnem napuštěným smolou a na něj se přibil olověný plech.

Střední část lodě neměla klasickou palubu. Později byla doplněna lávkami, pro snadnější chůzi po lodi. Na bocích lodě bylo hrazení. Vzhledem ke zkušenostem (ochraně veslařů a dalších příslušníků osádky, uložení nákladu, lepšímu pohybu po lodi) měly nově stavěné lodě palubu po celé délce.

Na zádi byla dvě vesla spuštěná do vody, sloužící ke kormidlování lodě.

Loď měla většinou jeden stěžeň, který měl nahoře hlídkový koš. Stěžeň byl sklápěcí a sklápěl se na vidlici v zadní části lodě. Ráhno s plachtou se vysunovalo pomocí kladek. Na stěžni byla pravoúhlá plachta u válečných lodí hnědé barvy. Před bojem se ráhno s plachtou spustilo a stěžeň se sklopil dozadu. Plavba lodi záležela už na veslařích.

Veslař seděl na lavici otočený zády ke směru plavby/přídi. Veslovali podle rytmů melodie, nebo zvuku úderů hůlkou.

Zbraní těchto lodí byl kloun, kterým byl trám okovaný mědí nebo železem. Umísťoval se pod nebo nad hladinou. Kloun měl při nárazu do boku nepřátelské lodě udělat otvor, kterým do lodě pronikla voda a zatopila by jí. Stávalo se však, že útočící loď klounem prorazila trup nepřátelské lodě, který v ni uvázl a obě lodě se potopily.

Loď měla délku 38 m., šířku 5,8 m., ponor 1 m., výtlak do 140 t. Údaje jsou orientační.

Přibližme si způsob námořního boje v té době. Loď manévrovala tak, aby se dostala do pozice vhodné k taranování boku, nebo zádě lodě nepřítele. Útočící loď využívala získané rychlosti, (rozjezdem lodě -zvýšeným veslováním veslařů), čímž se zvýšila síla nárazu do nepřátelské lodě, které pak kloun prorazil obšívku lodě a následovalo její zatopení, potopení.

Proti tomu se lodě bránili manévrováním. Útočící loď se proto snažila dostat k lodi nepřítele co nejblíže a do takové pozice, která umožňovala nepřátelské lodi přerazit vesla a tím ji zbavit pohybu. Pak následovalo taranování, nebo abordáž (vysazení vojáků na nepřátelskou loď, kteří ji měli obsadit).

Přiblížení nepřátelských lodí umožňovalo osádkám střílet proti sobě z luků, vrhat oštěpy a metat kameny z praků.

Střety válečných lodí, kterých se účastnilo několik stovek lodí, se v této době odehrávaly většinou v blízkosti pobřeží. Bylo to dáno plavebními vlastnostmi lodí. Také tím, že lodě byly večer vytaženy na pláž, nebo u ní zakotveny a jejich osádky zde odpočívaly.

Před bojem byla zaujata čelní formace proti lodím nepřítele. Lodě byly v linii, ve které stály vedle sebe a za sebou na stejné úrovni. Útočily současně. Taktika a linie lodí byla ovlivňována například tvarem pobřeží, zátoky, úžiny a podobně. Linii lodí muselo zaujmout dostatečné množství lodí v několika řadách, tak aby nebyla proražena. A pozici potopených lodí mohla zaujmout další loď v řadě. Nepřítel se nesměl dostat do pozice pro útok zezadu, z boku. To by znamenalo jeho vítězství.

Záměrem útoku bylo nepřátelské lodě obklíčit případně napadnout jejich křídlo a postupně je potopit. K obraně křídel se využíval tvar pobřeží, mělčiny. Nebo byla zaujata formace lodí kolmo zádí k pobřeží. Tolik o způsobu vedení tehdejšího námořního boje.


Publikováno: 16. 11. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Modelářství a modely

Fotoalbum