Vought F4U Corsair

Letadla / Vought F4U Corsair

Byl výrobkem firmy Chance Vought Division of United Aircraft Corporation. Vznikl na základě specifikace na nový stíhací palubní letoun. Firma Chance Vought Division předložila dva projekty stíhacího letounu U-166A a U-166B, lišící se použitím motorové jednotky.

11. června 1938 byla zadána výroba prototypu označeného XF4U-1, který vzlétl 29.5.1940 z letiště Bridgeport Municipal ve Stratfordu. Pilotoval ho Lyman A. Bullard.

Letoun měl charakteristická křídla ve tvaru W. V nich byly umístěny štěrbinové vztlakové klapky. Motorovou jednotkou byl dvouhvězdicový motor Pratt&Whitney R-2800-8 Double Wasp, o výkonu1449 kW. Během zkoušek byl letoun dále upravován. Mezi motor a kabinu byla umístěna centrální palivová nádrž o obsahu 897 l., což vedlo k posunutí kabiny pilota o 80 cm.

Nastal problém při přistávání na palubě. V červnu 1941 byla učiněna objednávka na 548 F4U-1. První je do výzbroje zařadila letka VF-12 (letka námořní pěchoty, která operovala z pozemních základen). První bojové nasazení F4U-1 se odehrálo na Guadalcanalu. 14.2. 1943. Zde byla nasazena jednotka letectva námořní pěchoty VMF-124. Postupně F4U-1 začaly přicházet k dalším jednotkám letectva námořní pěchoty.

První, kdo F4U-1 operačně použil na letadlových lodí bylo Britské královské námořnictvo v roce 1944. Z amerických letadlových lodí začaly operovat začátkem roku 1945.

Letoun také vyráběly firmy Brewster Aeronautical Corporation /F3A-1. Goodyear Aeronautical Corporation v Akronu, Ohio /FG-1.

Některé verze:

F4U-1A a FG-1A -pilotní kabina letadla dostala vypouklý překryt.

F4U-1C -byl vyzbrojen čtyřmi kanóny M2 ráže 20 mm.

F4U-1D, FG-1D, F3A-1D - byl vyzbrojen šesti kulomety a nesl závěsníky na pumy spolu s centrálním závěsníkem pro přídavnou palivovou nádrž.

F4U-2 - nesla radiolokátor v pouzdře na konci pravého křídla, pro noční stíhání.

F4U-1P - nesla kameru K-21.

První prototyp verze F4U-4XA vzlétl 19.4.1944. Druhým prototypem byla verze F4U-4XB. Oproti předchozím tyto verze nesly mnoho úprav. Byl použit motor R-2800-18W s čtyřlistou vrtulí Hamilton Standard o průměru 4m. Vstup vzduchu do karburátoru byl veden přes spodní část motorového krytu. Výzbroj tvořilo šest kulometů a závěsníky pro pumy nebo rakety. Do operační služby byly zařazeny verze F4U-4B a F4U-4C. Výzbroj tvořily čtyři kanóny M3 ráže 20 mm spolu se závěsníky pro pumy či rakety.

F4U-4E – nesla radiolokátor APS-4 pro noční stíhání. A verze F4U-4N nesla radiolokátor APS-6.

F4U5 - byla už poválečná verze s novým motorem R-2800-32W s dvoustupňovým kompresorem. Pilotní prostor byl vyhřívaný, hlavňovou výzbroj tvořily čtyři kanóny M3 T-31 ráže 20 mm. Tato verze se vyráběla i jako noční stíhač F4U-5N a F4U-5NL.

F4U-6 - tento letoun si vynutila potřeba bitevního letadla ve válce v Koreji. Letoun dostal motor R-2800-83W s jednostupňovým dvourychlostním kompresorem a bylo zesíleno pancéřování.

F4U-7 - bylo označení letounů určených pro Francouzské námořní letectvo. Tyto letouny byly nasazeny v Indočíně, při operaci Mušketýr - boje o Suezský průplav, v Alžíru i v Bizertě -Tunis. Námořní letectvo je vyřadilo v roce 1964.

Tento typ používala letectva těchto států: USA, Velké Británie, Francie, Mexika, Nového Zélandu, Salvadoru, Hondurasu, Argentiny.


 

Celkem bylo do roku 1952 vyrobeno 12571 F4U různých verzí.


Zdroje: STÍHACÍ A BOMBARDOVACÍ LETADLA USA LETADLA 1939-45, autor Jaroslav Schmid

Wikipédie

Fotografie: L. Hodan, T. Žák


Publikováno: 24. 3. 2018 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla

Fotoalbum