Tak se létalo 2. díl, kluzák a motoavieta Dewoitine

Letadla / Tak se létalo 2. díl, kluzák a motoavieta Dewoitine

Minule jste si přečetli o kluzáku BO-31 Ing. V. Ošťádala. Dnes si přiblížíme kluzák Dewoitine /vznikl v roce 1922/ i jeho motorovou verzi motoavietu z období začátků plachtění za první republiky.

Po prvních pokusech s amatérsky postavenými kluzáky, kdy se jejich stavitelům s kamarády podařilo provést několikavteřinové skoky do vzduchu, k velké radosti všech zúčastněných. A na základě „úspěšných“ letů s kluzáky v zahraničí, vzniká u nás při Aeroklubu RČS odbor pro plachtový let. Vznikl 29. 8. 1922.

Jeho úkolem bylo podpořit a usměrňovat u nás létání na kluzácích. Měl vzbudit u mládeže zájem o létání. Mezi jeho činnosti patřilo pořádání přednášek, které vzbudily zájem o létání. Pořádání závodů plachtových letadel, zřizování dílen pro jejich stavbu a subvencování vybraných typů kluzáků/plachtových letadel jak se jim tehdy říkalo, vhodných k výcviku.

Ministerstvo národní obrany se rozhodlo podpořit zájem několika vojenských pilotů, o rozšíření létání na kluzácích i mezi vojenskými letci. Vojenští piloti byli v té době patroni sportovního létání u nás. Byli zakoupeny v továrně Dewoitine v Toulouse dva kluzáky Dewoitine, u nás jsou označovány D-5 nebo P-3 (já je označuji jen jako kluzák) a jedna motoavieta D-8.

V té době patřil tento kluzák mezi špičku. Zde popsané výkony musíme brát s ohledem na dobu, kdy byli ustanoveny.

Pilot Barbot 24. 8. 1922 s kluzákem Dewoitine během závodu v Puy de Dôme zalétl čas 8 minut 56 vteřin, vzdálenost 4650 m. při ztrátě výšky 600 m. 15. 9. na náhorní planině u Surper-Bagnéres, Pyreneje dosáhl 20 minut 31 vteřin, ztráta výšky 1200 m.

V roce 1923 dosáhl v Biskře, Alžírsko výšky 540 m nad místem startu a let trval 6 hodin 4 minuty. Během dalšího letu se mu měl povést let, který trval 8 hodin 36 minut 56 vteřin.

Zde si přečtete dobový popis kluzáku Dewoitine: „Samonosný jednoplošník s tlustým profilem a pružným dvoudílným křídlem, jehož přední jedna třetina jest pevná, zadní dvě třetiny pružné; jest proveden z jednoho vysokého podélníku, který se ku konci zužuje.

Trup jest kruhového průřezu vyztužen oválnými přepážkami, spojenými vespolek lehkými podélníky a končí dýhovým zaobleným nosem, nad nějž vyčnívá pilotovi jenom hlava. Podvozek může být zaměněn za dvě lyže.“ Jenom opravím, že trup nebyl kruhového průřezu, ale „skříňový s hranami“, Přední část „nos“ zaoblená, vyrobena z plechu.

Délka kluzáku 4,9 m., rozpětí 11,25 m., hmotnost 110 kg.

Kluzák Dewoitine je popsán v knize L. Vejvody Bezmotorová letadla v Československu 1918-1939 str. 22-25.

V listopadu 1923 přijel do Prahy předvést motoavietu npor. Thoret. Tento Francouz zde působil nějakou dobu jako instruktor na těchto Dewoitinách. První starty uskutečnil 18. 11. 1923 na letišti ve Kbelích, za přítomnosti našich vojenských pilotů rtm. A. Vrecla a mjr. Skály. Jejich nejdelší lety byly kolem dvou až tří minut. Během toho npor. Thoret letěl s motoavietou, kdy po startu vypnul motor 5 minut „bezmotorového letu“.

30. 11. 1923 startuje npor. Thoret z Vajnorského letiště. Přelétává Malé Karpaty směrem k Bánské Bystrici.

Jeden kluzák byl přidělen k 1. leteckému pluku v Praze -Kbely. Druhý k 3. leteckému pluku do Nitry. Tamtéž i motoavieta.

Odbor pro plachtový let při ARČS, po překonání problémů uspořádal I. Národní soutěž plachtových letadel v roce 1924. Ta se konala u Medlánek u Brna. Zde mjr. Skála provedl na kluzáku Dewoitine let trvající 2 hodiny 21 minut 51 vteřin a v letu na vzdálenost ulétl 1650 m. To byli první naše národní rekordy.

Koncem roku 1924 mjr. Kalla s motoravietou plachtil po vypnutí motoru 3 hodiny 2 minuty nad vrchem Zobor nad Nitrou.

Motoavieta D-8 vycházela z původního kluzáku. Trup byl skříňový, čtyřpodélníkový, s překližkovým potahem. Pilotní prostor elipsovitého průřezu měl skromné -nejnutnější vybavení. Zasahoval do jedné třetiny křídla. Příď zakončovala zesílená přepážka.

Na přepážce byl umístěn motor Salmson. Vzduchem chlazený dvouválcový motor o výkonu 12 HP. Ten poháněl dvoulistou dřevěnou vrtuli. Palivová nádrž, obsah 45 l., byla umístěna před pilotním prostorem.

Křídla měla jeden hlavní nosník, umístěný v první třetině hloubky profilu, která byla potažena překližkou. Zbylá část plátnem.

Výškové kormidlo bylo plovoucí. Dřevěná kostra výškového kormidla zepředu k nosníku potažená překližkou, zbytek plátnem. Směrové kormidlo mělo dřevěnou kostru potaženou překližkou a plátnem.


Publikováno: 6. 2. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla