Morane Saulnier MS. 406

Letadla / Morane Saulnier MS. 406

Morane Saulnier MS.406.

Vzpomínka Svatopluka Janoucha, pilota MS.406: „Po první zatáčce okruh kolem letiště jsem již spatřil několik velkých skupin německých bombardérů. Byly vysoko nade mnou, asi ve třech tisících metrech. Nad nimi pak byly další skupiny a úplně nahoře, skoro k nerozeznání, kroužili nepřátelští stíhači Bylo jich všech tolik, že se mi zarazil dech. Stoupal jsem rychle směrem k letišti Le Bourget, v jehož blízkosti a přímo na něm, mezi budovami a hangáry, jsem spatřil vybuchovat pumy. Starý Josef na mne cosi volal rádiem, nerozuměl jsem mu však; chtěl mě upozornit, že mi nestačí, stoupal jsem příliš rychle. V důsledku toho nedorozumění jsem Josefa ztratil.

Když jsem dosáhl výšky asi 3000 metrů a dřív než jsem se přiblížil k některé ze skupin ode mne stále ještě vzdálených přes tisíc metrů, objevil se přede mnou o něco níž jeden Me-110; odpoutával se z boje a sklouzl pravděpodobně dolů. Bez velké námahy jsem se dostal za něho, zaútočil jsem s překvapením a nasypal na něj dlouhou dávku. Jeho levý motor se zastavil, vyvalil se z něho hustý černý kouř. Letoun se pomalu zvrátil doleva a klouzal k zemi ve velké spirále. To vše se seběhlo neobvykle rychle, neměl jsem ani kdy si uvědomit, že jsem se dostal při sledování nepřátelského letounu přímo do nejprudšího boje. Po pravé straně bojovalo proti úžasné přesile několik Devoitine a Blochů. S úmyslem přidat se k nim jsem se otočil a připravoval jsem se na nový útok, když v motoru mého letounu dvakrát temně zadunělo, kabina se naplnila kouřem a do obličeje mi chlístl žhavý olej. Motor se po několika otáčkách zastavil........

Překontroloval jsem stav letounu a v duchu jsem se obíral sám sebou a svou smůlou. Ani jsem jasně nevnímal, že kolem mého letounu hustě létají kulky, jasně rýsujíce dráhu trasami. Nezajímaly mě, byl jsem velmi nemile dotčen vyřazením z boje. Jenom jako mimochodem mě napadlo: „...co ten blbec po mě střílí, vždyť to musí vidět, že mi nejde motor a že jdu na zem...!“ Nová rána z kanonu v křídle mě však navrátila ke skutečnosti. Zklamaně jsem si musel uvědomit, že závěr mého myšlení nebyl logický, neboť se naprosto neschodoval s myšlením nenáviděného Němce, který mi seděl za ocasem. Strhl jsem prudce letoun do zatáčky a spadl do vývrtky. Dva messouny mi přelétly nad hlavou.

Ztratil jsem hodně výšky, než jsem vybral vývrtku, kousek za mnou se pak na pravé straně objevila jedna Dewoitina. Jak jsem byl šťasten! Domníval jsem se , že mě pilot Dewoitiny spatřil v nesnázích a rozhodl se doprovodit mě do bezpečí. Umínil jsem si, že mu po přistání pošlu děkovné hlášení. Ve skutečnosti však pilot zmíněného letounu byl můj přítel Bartoš od jiné peruti; sám byl v bitvě rozstřílený a jen čirou náhodou jsme se navzájem dostali k sobě. Havaroval a zranil se asi tisíc metrů od místa mého nouzového přistání.

Přistál jsem v pšeničném poli asi deset kilometrů severovýchodně od Le Bourget.“

8. srpna 1935 vzlétl šéfpilot Michel Détroya z letiště ve Willacoublay k prvnímu letu s prototypem Morane Saulnier MS.405. Konstrukční práce byly firmou Aéroplanes Morane-Saulnier zahájeny v roce 1934 a vedl je Paul René Gauthier. Prototyp poháněl motor Hispano Suiza HS 12Ygrs o výkonu 641 kW. Druhý prototyp vzlétl až 20. ledna 1937. V tom samém roce oba prototypy havarovaly a musely být nahrazeny. Po té testování nových prototypů pokračovalo dál.

Po úspěšných zkouškách se začala rozbíhat výroba ověřovací série, čítající 16 letadel. První vyrobený letoun této série vzlétl 3. února 1938 a poslední vzlétl v červnu 1938. Do letounů se montoval motor Hispano Suiza 12Y-31 o výkonu 632 kW. Dva letouny této série, byly dodány do Švýcarska v rámci přípravy licenční výroby.

Koncem roku 1938 se rozjíždí výroba letadel, označených MS.406-C1, první série. Letadla se vyrábí u SNCAO v Nantes-Bouguenais a v mateřském závodě Morane -Saunier (mateřský závod by sám nezvládl vyrobit objednané letouny) . Objednáno bylo celkem 1000 letadel.

Během výroby se dařilo vyrábět draky letadel ve stanovených termínech. Problém nastal ve výrobě motorů Hispano Suiza 12Y-31. Ten byl řešen nákupem tohoto motoru z licenční výroby ve Švýcarsku a Československu.

Z ověřovací série dostalo francouzské letectvo (přidělené GC 1/7) na jaře 1938 prvních šest letadel MS.405. Postupně letouny MS.405 a MS.406-C1 začaly přicházet k francouzským perutím.

Foceno na Aviatické pouti.

MS.406-C1 se stal nejpočetnějším stíhacím letounem francouzského letectva. Po vyhlášení války – tzv. „podivné války“, stačila tato letadla odrážet útoky německých stíhačů. Letoun byl robustní a vydržel četné zásahy, dobře ovladatelný, obratný. Jeho slabinou byla rychlost. Zjistilo se také, že letoun nesl nedostatečnou zásobu střeliva a nastal problém s chlazením motoru.

Foceno na Aviatické pouti.

To měla vyřešit připravovaná verze MS.410, která měla předělané křídlo a výsuvný chladič. Do sériové výroby se však už nedostala. Vyrobeno bylo pět letadel této verze.

Při útoku německé armády na Francii 10. května 1940 disponovalo francouzské letectvo u bojových jednotek 412 letadly MS.406-C1. 259 letadel tvořilo zálohu. 135 letadel bylo dislokováno mimo Francii. Pro výcvik bylo vyčleněno 140 letadel a 4 byla ve zkušebním středisku francouzského letectva.

Foceno na Aviatické pouti.

Hlavním protivníkem MS.406-C1 byl Bf 109E. Tomu se nemohl MS.406-C1 rovnat. Měl slabší výzbroj a byl vůči němu pomalý. Ztráty MS.406-C1 činily 150 sestřelených letadel, při pozemních útocích na letištích bylo zničeno 100 letadel. Další letadla byla sestřelena při útocích na pozemní cíle, nebo byla zničena mechaniky před postupujícími Němci. Celkově bylo ztraceno přes 400 letadel.

Na MS.406-C1 bylo zaznamenáno kolem 175 vítězství v leteckých soubojích.

 

7. června 1940 vznikla u stíhací perutě 1/6 francouzského letectva vyzbrojené letouny Morane Saunier MS. 406, první československá letka č. 1. Jejím velitelem se stal kapitán Kulhánek. Příslušníky letky byli: por. Fejfar, por. Janouch, por. Kimlička, rtn. Hranička, četaři Kučera, Jícha, Horský, Štandera, Mlejnecký, desátník Bendl.

Večer vzlétla první československá letka k provedení útoku na obrněné německé kolony, které prudkými údery prorazily obranným prostorem nové Weygandovy linie a po překročení Sommy a Marny postupovaly v otevřeném terénu dále na jih.

Našim útočícím letcům se u Forges-les-Eaux podařilo zastavit na dva dny postup německých tankových jednotek.

Druhá vzpomínka Satopluka Janoucha: „V tom čase, kdy se Francouzům nepodařilo zastavit rychlý postup německých armád, bylo rozhodnuto, aby stíhací letectvo bylo použito proti tankům a obrněným jednotkám. K této práci byly určeny stíhací letouny s kanóny, Morany a Blochy. Na těch úkolech zasazené letky vykrvácely. Každý den časně ráno a pozdě večer startovala peruť k těmto úkolům a vracela se se ztrátami dosud neslýchanými.

Před startem mi Tricaud podrobně vyložil úkol, vyznačil prostor na mapě a před odchodem mi stiskl ruku. Tento neobvyklý projev důvěry se mi během cesty do prostoru velmi často vracel do myšlenek, na místě pak se mi dostalo odpovědi.

Těsně před startem jsem poučil své dva piloty. Na úkol se mnou letěl mladý francouzský poručík Paturle, druhý pak byl Čech, seržant Bendl, jeden z pilotů, kteří k peruti přišli jen několik dní před tím. Byl to Bendův první let na frontu a zároveň poslední. Odstartovali jsme a v přízemní výšce jsme zamířili k severu do prostoru pod Amiens. Podvečer byl klidný, bylo dusno. Brzy jsem před sebou rozpoznal prostor a políbil jsem malý zlatý křížek na krku od maminky. To jsme již vletěli do německého pásma, pozdraveni palbou ze všech směrů. Kousek dál na sever několik vesnic hořelo. Dým stoupal vysoko k nebi.

„Na zpáteční cestě slunce vpravo. Domů -nezapomeň -slunce napravo, a teď do toho!“

Motorizovaná kolona zvedá na cestě prach... Ano, kolona... Otočit, trochu výšky a přetřít ji podél... Zamířit jenom na její konec, pak střílet podle zásahů na zemi. Kanón dobře práší... Jak je to jednoduché! -Němci skákají z aut jako divocí, do příkopů, do polí... Jaká panika!... Dobře jim tak... Vozy do příkopů... Asi také se schovat... Dva vozy v plamenech, ty se nemusí schovávat...

Nová kolona... Opakovat představení, poslední kolo bylo celkem úspěšné! Nová panika, Němci však do mne také šijí, kulky létají kolem jako zběsilé, praskají granáty... Ty malé znám, ty bílé jsem ještě neviděl... Smrdí to sírou... Kolona mizí pode mnou... pohlédnu zpátky... celkem ucházející... Jéžiši, ten velký oheň v poli vedle cesty, rudý oheň a francouzská trikolora... plameny stravují nový život, poručík Paturle... byl mladý...

Nová kolona...

Zabíjet, zabíjet... pomstít, dokud život pod rukama neunikl! Přitisknout k zemi, aby tě neviděli, musíš s překvapením, bude méně palby. Zvedá se prach... trochu výšky, kolona je zmačkaná ve vesnici, nemůžou utíkat do polí, střílejí hodně... V křídle díra; pěknou díru to udělá. Díra v křídle nevadí. Němci jsou nacpáni ve vesnici, nemůžou utíkat do polí.

Kolona, kolona, tanky a auta...

Vyhýbat se palbě... Není kam se vyhýbat, palba je všude. Trasa vedle trasy jako březový les, granát za granátem. Kde jenom ty granáty berou? Zase nová díra v křídle.

Kolona, ti o mě vědí. Strašlivá palba...jaká smůla, nestrefil jsem se, musím napříč kolony... jenom dva vozy a můj kanón je prázdný... palba... přikrčit hlavu, přitlačit na zem, rychle... a kde je Bendl? A, zde na pravé straně.

Bendl měl trochu více rychlosti a dostihl mě. Zahlédl jsem jeho přikrčenou hlavu. Kýval. Granát mi práskl do kabiny. Přelétl jsem zrakem přístroje. Znovu jsem se ohlédl vpravo, srdce se mi na chvíli zastavilo. Bendlova hlava zmizela v kouři, jeho letoun se mžikem proměnil v masu plamenů, zvolna spadl na zem a tam se valil několik metrů jako černorudý kouřící míč...

Můj vlastní letoun poslouchal celkem dobře. Byl jenom trochu méně obratný. Přede mnou nová kolona... Nemohl jsem dobře manévrovat, do zaměřovače jsem dostal jen přední vůz, dlouhý osobní break asi s dvanácti důstojníky. Viděl jsem jasně jejich stříbrné nárameníky, jejich zděšené tváře, když jsem se srdcem chvějícím se nenávistí a pomstou zmačkl spoušť... Kulky na zemi zaprášily, vůz se zastavil, z jeho motoru vyšlehly plameny. Vzadu se nikdo z důstojníků nehýbal, jen šofér vyskočil a snažil se tahat bezvládná těla z hořícího vozu. Nemohl jsem jich zabít víc, měl jsem kulomety prázdné.

„Slunce napravo, domů! -Slunce napravo, přitlačit se k zemi!“ Palba mě sledovala až k francouzským liniím. Tam mezi bateriemi a tanky pobíhaly splašené krávy a koně a ovce.... Konečně jsem byl venku z toho pekla. Palba ustala, slunce po pravé straně, motor přehřátý, letoun špatně ovladatelný, kabina rozbitá. Cítil jsem únavu, bylo mi mdlo. Na podlaze kabiny kaluž červené krve.“

Svatopluk Janouch se dokázal vrátit se svým poškozeným letounem na letiště. Odkud byl převezen do nemocnice.

První ukázka v úvodu článku a druhá ukázka z knihy Světla a stíny, kterou napsal plk. Svatopluk Janouch. Naše vojsko 1994.

Během soubojů na francouzské obloze, naši letci na Morane Saulnier MS.406, u perutě 1/6 sestřelili tato letadla: 6 Hs 123, 3 2/3 Do 17, 2 Bf 110, 2 Bf 109, 1 He 111. a odlétali 437 hodin.

Naši piloti ve Francii sestřelili na MS.406 27 ½ a pravděpodobně sestřelili 6 1/3 nepřátelských letadel.

 

Po kapitulaci Francie letouny MS.405 a MS.406 používalo vichystické letectvo. Letouny se nacházely v Africe, na Korsice, v Indočíně. V Sýrii byly použity proti RAF. V Indočíně byli nasazeny proti Japoncům.

Třicet letadel MS.406-C1 koupilo Turecko. Dodány byly během února a března 1940. Od února 1940 bylo dalším uživatelem tohoto letounu Finské letectvo. Po obsazení zbytku Francie německou armádou, se dostaly ukořistěné MS.406-C1 v počtu 52 letadel do Itálie. Rok 1942. 46 letadel dostalo Chorvatsko v roce 1943.

Technické údaje:

délka: 8,15 m

výška: 2,71 m

rozpětí: 10,61 m

nosná plocha: 17,10 m2

hmotnost prázdného letounu: 1893 kg

vzletová hmotnost: 2426 kg

Pohonné jednotky jsou zmíněny v článku.

Maximální rychlost: 486 km/h

dostup: 9850 m

dolet: 1000 km

výzbroj: kanón HS 9 nebo HS 404 ráže 20 mm se zásobou 60 nábojů, dva kulomety MAC vz. 34 ráže 7,5 mm každý se zásobou 300 nábojů.

 

Vzhledem k fotografiím v tomto článku nás bude zajímat použití MS.406-C1 ve Švýcarsku.

Během roku 1939 prodala Francie Švýcarsku licenci na výrobu MS.406-C1. Zde nesly název D.3800. Švýcarům byla dodána dvě letadla, která měla označení 601 a 602. Později změněná na J-1 a J-2.

Na výrobě D.3800 se podílely společnosti: Eidgenössische Konstruktions werkstätte v Thunu. Dále EFW, SWS Schlieren, Doflug Altenrhei, Adolph Saurer AG.

Během nulté série bylo vyrobeno osm letadel D.3800 označených J-3 až J-10. Následná sériová výroba probíhala do poloviny roku 1940. Během ní bylo vyrobeno 74 letadel označených J-11až J-84.

Motory HS 12Y-31 (o výkonu 641 kW) dodávala společnost Adolph Saurer AG.

Během další sériové výroby došlo k modernizaci tohoto letadla a vznikla verze D.3801. U ní byl nahrazen stávající motor, motorem o větším výkonu HS 12Y-51 (výkon 790 kW). Chladič motoru byl pevný - nevysunoval se, jako u předchozí verze. Úpravou prošli výfuky. D.3801 bylo vyrobeno 207 kusů, v letech 1940-41.

V letech 1947-48 bylo z náhradních dílů sestaveno 17 letadel. Označených J-291 až J-297. Za zmínku stojí, že poslední letoun byl vyřazen ze služby v roce 1959.

Jediným letuschopným letadlem tohoto typu je stroj D.3801, nesoucí označení J-143. Ve Švýcarsku byly zachráněny části tří letadel, které v sedmdesátých letech ze šrotiště zachránil Hansruedi Dubler. Jednalo se o trup stroje D.3800 J-84, křídla ze stroje D.3801 J-276 a části z J-143. Ty byly uloženy ve stodole u Winterthuru. V roce 1980 byl získán motor Hispano Suiza.

Myšlence sestavit z nalezených částí Morana Saulniera letuschopný letoun se věnovali Max Vogelsang -vyučený tesař a restaurátor letadel, Christian Schweizer, Peter Zweifel -letecký mechanik. V roce 1994 vzniká švýcarský Morane club, který chce letoun uvést do letuschopného stavu. Práce probíhají v dílně Maxe Vogelsanga.

Technickou dokumentaci poskytlo Muzeum letectví Dübendorf. Hned na začátku se naráží na problém, že mnoho částí letadla chybí. Ty jsou vyrobeny na základě původní dokumentace.

U jednoho obchodníka se podařilo nalézt díly z D.3801, které zakoupil jako šrot, po vyřazení těchto letadel od vojenského letectva. Ty nebyly v použitelném stavu, pro rekonstrukci. Posloužili jako předloha k zhotovení nových dílů.

Po odpracování 10 000 hodin na jaře v roce 2000 byl D.3801, imatrikulace HB-RCF, ve zbarvení, které nesl letoun J-143, připraven k záletu.

První let uskutečnil 9. června 2000 z vojenského letiště Stans-Buochs. Po absolvování nezbytných letových zkoušek se účastní airshow po Evropě.

V letech 2009 až 2013 nosil kamufláž francouzského letectva z období Bitvy o Francii, letadla MS-406C-1 "Bretagne", jako černá 7 / No.138 ze stavu Groupe de Chasse I/2 "Cicogne" (původní letky SPA 103 legendárního esa z I. sv. války René Foncka). Za druhé světové války na původním letadle létalo eso z první světové války Marcel Coadou.

Letoun vlastní Association Morane Charlie Fox v Bexu.

Záměrně jsem zde nepsal o MS.406 létajících ve Finsku. O nich někdy příště.

Fotografie poskytl V. Diviš /děkujem/ a T. Žák

Zdroje: a různé články na internetu.


Publikováno: 11. 4. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla

Fotoalbum