Messerschmitt Me – 163 B Komet

Letadla / Messerschmitt Me – 163 B Komet

U zrodu tohoto raketového letadla byl aerodynamik ing. Alexandr Martin Lippisch.

V meziválečném období se v Německu zkoušely k pohonu kluzáků raketové motory. Jednou z vůdčích osobností vývoje konstrukce od kluzáku k raketovému letadlu byl doktor Alexandr Martin Lippisch, aerodynamik, který později stál u vývoje Me 163 Komet.

V předválečném období vzniklo několik typů raketových motorů, které vyvinuli například Sander nebo Max Valier. Ve vývoji raketových motorů se též prosadil Helmuth Walter, který se během II. sv. války stal vůdčí osobností vývoje německých raketových motorů.

Prof. Willy Messerschmitt projevil živý zájem o vývoj raketových letounů pro Luftwaffe. Zahájil spolupráci s doktorem Alexandrem Lippischem, kterého pověřil jeho vývojem. Již v polovině roku 1939 vznikl první prototyp letounu DSF 194 poháněný raketovým motorem Walter R I-203.

Počátkem roku 1940 se konstrukční oddělení vedené doktorem Alexandrem Lippischem přemístilo na základnu Peenemünde na ostrově Usedom. Na této základně je soustředěn výzkum a vývoj letadel a raket.

Zde probíhají zkušební lety s DFS 194. Po vyhodnocení zkoušek s DFS 194 byl zadán vývoj raketového letounu Me 163A ,označení DFS 194 bylo před závěrem zkoušek změněno na Me 163.

První prototyp Me 163A V1 ( imatrikulace KE + SW) vzlétl 13.února 1941 z letiště Lechfeld pilotován Heini Dittmarem.

Me 163 V1 ( verze bez vestavěného raketového motoru, tedy kluzák ) byl vlečen za Me 110C. Ke vzletu sloužil odhazovatelný kolový podvozek, přistání bylo prováděno na vysunovací lyži. Po odpoutání přešel Me 163 V1 do klouzavého letu během něhož prováděl stanovené testy.

18. července 1941 byl úspěšně odzkoušen motor Walter R II-203 o tahu 150 – 750kp. 13. Srpna provedl zkušební pilot Heini Dittmar první motorový let Me 163A V1 ( KE+SW). Tímto dne začala série zkušebních letů, kdy se ověřoval zejména chod motoru Walter R II-203 a chování Me 163A za letu.

2. října 1941 provedl Heini Dittmar v Me 163A V3 (CD+IM) rychlostní let. Me 110 vyvlekla raketový letoun do výše 4.000 metrů. Zde se Dittmar odpojil a nastartoval raketový motor. Po zážehu se rychlost prudce zvýšila až na hodnotu 1.004 km/h což byl v roce 1941 rychlostní rekord. Při této rychlosti, ale Dittmar ztratil kontrolu nad letounem, proto vypnul motor a po opětovném získání nadvlády nad letounem s ním přistál.

Me 163 A ( Anton ) bylo vyrobeno šest prototypů a deset předsériových kusů.

 

Me 163 A a jeho TTD

Rozpětí 8,85 m Dostup 11.000 m

Délka 5,60 m Motor R II-203

Výška 2,38 m Prázdná hmotnost 1.450 kg

Max. rychlost 1.004 km/h Vzletová hmotnost 2.400 kg

Na základě úspěšných zkoušek dospělo velení Luftwaffe k rozhodnutí poskytnout finanční prostředky na další vývoj a výrobu sedmdesáti prototypů a předsériových letounů verze Me 163 B.

Me 163 B měl křídlo s přímou náběžnou hranou. Zesílený a přepracovaný trup s novou přední částí a kabinou. Do trupu byly zabudovány zvětšené nádrže, dvě po stranách kabiny, hlavní nádrž za kabinou a další čtyři byly situovány do křídla.

Do každého křídla byl v místě přechodu křídlo / trup instalován kanon MG 151/20 ráže 20 mm. Po vyhodnocení ostrých střeleb jej nahradil kanon Mk 108, ráže 30 mm, který se montoval i do sériových strojů. Na základě zkušeností získaných při letech vysokými rychlostmi byl upraven drak letounu.

Pohon obstarával nový motor R II-2011, což bylo sériové označení typu Walter HWK 109-509A. Výkon motoru ( dal se již ovládat) byl v rozmezí 0,98 – 15,7 kN. Jednalo se o raketový motor s tzv. horkým procesem, kdy docházelo k chemické reakci dvou směšovaných složek paliva T- Stoff a C-Stoff. Ve špici přídě byla umístěna vrtulka generátoru, který dodával napětí 24 V pro přístrojové vybavení. Používána byla radiostanice FuG 16 ZE.

 

Me 163B ( Berta ) TTD

Rozpětí 9,30 m

Dostup 13.000 metrů

Délka 5,70 m

motor HWK 509A

Výška 2,50 m

Hmotnost prázdná 1.980 kg

Max. rychlost 950 km/h

Hmotnost vzletová 4.315 kg

Pro provádění dalších zkušebních letů, přípravy k nasazení a vývinu bojové taktiky nových Me 163B Komet je zřízeno Erprobungskomando 16, zkráceně EK-16 ( zkušební jednotka ). Zde probíhá výcvik pilotů, dokončují se zkušební lety, řeší se odhalené problémy, testuje se taktika proti spojeneckým bombardérům.

V srpnu 1943 se z Peenemünde letouny Me 163 B Komet přesunují spolu s pozemním personálem na základnu v Bad Zwischenahn. K tomuto rozhodnutí vedl nálet britských bombardérů na Peenemünde v noci ze 17. na 18. srpna.

Vedle letových zkoušek byl zahájen i výcvik nových pilotů. Je vypracována taktika nasazení Me 163 B Komet. Pilot měl strmým letem vystoupat do cca 10.000 metrů, zde si měl pod sebou vyhlédnout konkrétní cíl, na který potom zaútočil střemhlavým letem. Předpokládalo se, že letoun proletí svazem bombardérů ve vysoké rychlosti, čímž bude pro střelce nezachytitelným cílem. Pod svazem, již bez paliva, bude klouzavým letem klesat na základnu k přistání.

Takto byl prováděn výcvik nasazení na Me 163 B Komet. Provedení bylo ale daleko náročnější. Start Me 163B Komet musel být proveden těsně před příletem bombardérů, tak aby se pilot dostal nad napadený svaz.

Během stoupavého letu byl pilot vystaven značnému přetížení, které omezovalo jeho pohyb a reakce. Po dosažení potřebné výšky přešel pilot do vodorovného letu a začal kroužit a snažil se dostat nad svaz bombardérů, kde si měl vyhlédnout svůj cíl, na který poté střemhlav zaútočil.

Zásadním problémem bylo zamíření a zničení cíle při vysokých rychlostech v kombinaci s nízkou kadencí kanonů Mk108 ráže 30 mm. Jako optimální řešení bylo navrženo použití neřízených raket ráže 55 mm umístěných v závěsnících pod křídlem.

Po prolétnutí svazem bombardérů pilot vybral střemhlavý let a při vysoké rychlosti klouzal k letišti. Me 163B přistával na vysunutou lyži, musel tedy přistát na letišti, pokud by letiště nedosáhl ( po útoku byl problém se zorientovat a najít letiště ) měl z letadla vyskočit za použití padáku. Přistání mimo letiště se rovnalo sebevraždě.

Nutno si uvědomit, že celý bojový let Me 163B se odehrál v několika minutách a to za značného kladného i záporného přetížení což vedlo k nadměrnému vyčerpání organizmu pilota.

Dalším důležitým faktorem byly přesné informace o nepřátelském svazu a počasí s velmi dobrou viditelností.

Tím vyvstal problém s výstavbou husté sítě letišť pro Me 163 B, na kterých by bylo umístěno potřebné množství Me 163 B ( letiště měly být budována v okolí klíčových center průmyslu ) to však bylo v podmínkách konce II. sv. války naprosto nereálné.

Počátkem roku 1944 je Me 163 B Komet vyzbrojena nově vzniklá 20/JG1, v únoru přeznačena na 1 Staffel Jagdgeschwander 400 v Bad Zwischenahn a za měsíc se přesunula do Wittmundhafenu. Tabulkově měla mít k dispozici 12 Me 163 B, ale to bylo jen zbožné přání. Velitelem jednotky byl Hauptmann Robert Olejnik.

V srpnu 1944 se pod velením Hauptmanna Otto Bohnera přesunula na letiště Brandis 2/JG 400. Tyto jednotky se pak staly základem I. JG 400 pod velením Hauptmanna Fulda. V průběhu října 1944 byla na základnu Brandis přesunuta i EK 16.

Jednotky vyzbrojené Me 163 B Komet měly celkem sestřelit 9 letadel při operační ztrátě 5-ti Me 163 B. Dalších 9 Me 163B bylo odepsáno z různých příčin.

Více informací můžete najít například na https:cs.wikipedia.org/wiki/Messerschmitt Me 163

 

Zdroje: zmíněná wikipedia

HISTORIE PLASTIKOVÉ MODELÁŘSTVÍ č. 2 a 3, článek Messerschmit Me-163 Komet, autor Ivo Pejčoch.


Publikováno: 5. 2. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla

Fotoalbum