Kluzák VLP 1 Šroubek Ferdík

Letadla / Kluzák VLP 1 Šroubek Ferdík

Několik studentů se členy meziválečného Aeroklubu vysokoškolského sportu založilo po osvobození ČSR Vysokoškolský let Praha. Byl to fakultní spolek, který měl doplňovat výuku a organizovat plachtařský výcvik s motorovým.

V jeho rámci vznikla skupina, která se začala zaobírat myšlenkou zkonstruovat a postavit větroň.

Ing. M. Hořejší počítal a kreslil křídla, Zd. Češka výšková kormidla, Lub. Šolc směrovku a Vlad. Němec trup. Po celou dobu konstrukčních prací pomáhal a aerodynamické výpočty provedl Karel Dlouhý. Atmosféru nám přiblíží tyto řádky.

„Z konstrukce je slyšet řev jazzu z rádia, kterým se snaží zde pracující mládenci přehlušit hlas vlastního svědomí. Skloněni nad rýsovacími prkny, nevnímají okolní svět. Kupy výkresů svědčí o tvořivé práci.

Na stěně visí přehledný výkres větroně. Štíhlý samonosný hornoplošník, nevelkého rozpětí, svědčí o předpokládané obratnosti budoucího stroje.

Prostorná kabinka se značným výhledem umožní letci dokonalý požitek z letu i snadnou orientaci. A v rohu výkresu nápis: „Šroubek Ferdík“ VLP-1.“

Po zhotovení výkresů větroně s výpočty, je předložili leteckému odboru ministerstva dopravy. To vydalo souhlas ke stavbě větroně a poskytlo částku 89 000 Kč. Začala stavba.

Jar. Spanilý sháněl materiál a staral se o stavbu větroně, na které se podíleli ostatní členové, pod vedením mistra. Na podzim 1946 už Vysokoškolský let vystavoval nepotažené křídlo.

Tvůrci větroně rozeslali na 500 dopisů/žádostí o podporu stavby větroně. Podporu jim poskytlo jen několik firem. Celkem shromáždili 11 000 Kč. Přišla také pozvánka od ing. Ferdinanda Drdly, šéfa továrny na šroubky a kovové zboží. Návštěva je popsána takto:

„Jednoho dne ocitl se na stole jednatele dopis, zvoucí delegáty „Vysokoškolského letu“ k firmě Šrouby Drdla. Stručné, věcné pozvání amerického stylu způsobilo, že předseda i jednatel na sebe nedůvěřivě pohlédli, zamručeli cosi o promarněném půldni a šlo se: „To nás k vůli té stovce, co nám chtějí darovat, nemuseli tahat k sobě,“ bručí předseda a jednatel přikyvuje, „jiní nám poslali složenkou 50 Kč a nemuseli jsme ztrácet půl dne zpovídáním se.“ Ale jdou přece. Trpělivě šlapou schody a dají se vést ukazateli s nápisem „Šrouby Drdla“. Konečně u vchodu.

Pozvánka putuje z rukou jednatele do rukou uvaděče a ten přivádí zanedlouho štíhlého pána, zřejmě z cechu umělců. „Ah, páni vysokoškoláci, no račte dále pánové, uvedu vás k panu šéfovi.“ Divoce koulíme očima a nevycházíme z údivu. Vítá nás čistá dlouhá chodba s konferenčním stolkem a řada bílých dveří. Na stěnách fotografie z provozu šroubárny a jeden velký kreslený obraz. Na něm vidíme řadu šroubečků, které žijí jako lidé. Soustruží, pracují v kanceláři, vaří v závodní kuchyni a tomu vévodí nápis „Den Šroubka a Ferdíka“. To již vstupujeme do útulné pracovny šéfa závodu. Vítá nás srdečným způsobem, cítíme však na sobě nenápadný, ostrý pohled zkušeného psychologa. Zasedáme za konferenční stůl. Jsou zde i další pánové z vedení provozu. Zajímají se o naše studium a práci na vysokých školách. Vysvětlujeme účel i smysl existence“Vysokoškolského letu“. Pozorujeme, že nalézáme u přítomných porozumění.

Zmiňujeme se o našem vlastním programu. O projektu větroně. Zájem přítomných vzrůstá. Vysvětlujeme podrobně, jak je to se situací v československém plachtění. Máme zatím německé stroje a chceme přispět novým typem naší konstrukce k jejich nahrazení stroji při nejmenším stejné kvality. Rádi bychom vytvořili větroň, vybavený dokonalými přístroji. Tato otázka se stává předmětem zájmu. Konstatujeme, že mnohé z těchto plachtařských přístrojů se u nás nevyrábí a ty ostatní jsou cenově nedostupné.

Přání však bývá otcem myšlenky a tak je nám předložen přepychový katalog švýcarských firem, plný nejrůznějších speciálních plachtařských přístrojů. Téměř závidíme v duchu švýcarským kolegům. Jako ve snu si sestavujeme palubní desku větroně podle svých představ. Hezká řádka přístrojů, odhadujeme ji cenově asi na 35 000 Kčs. Vzdáváme se již v duchu, když naše úvahy přetne továrník Drdla prohlášením: „ Tak si, mládenci, ty potřebné přístroje sepište a my vám je objednáme. Ale napište tam všechno.“ „Nemáme tolik peněz,“ odpovídáme smutně. „Kdo se vás ptal po penězích mládenci? Tato palubní deska bude darem firmy pro vás za to, že se snažíte prospět československému letectví. A tady máte šek s částkou pro začátek. Není toho mnoho, začínáme vlastně všichni znovu.“ Bereme si lístek s potvrzenou darovanou částkou. Skutečně se zde pěstuje velkorysost. Nejsme na to zvyklí v našich poměrech. Loučíme se. „A kdybyste něco potřebovali, obraťte se s důvěrou na Šroubka a Ferdíka,“ loučí se s námi šéf firmy.

A protože chceme, aby vznikal ve stejně vzácném prostředí jako vznikají šrouby u Drdlů, nazvali jsme náš větroň také „Šroubek Ferdík“.

Ing. Drdla za firmu poskytl vedle přístrojů první finanční částku 40 000 Kč. Ta na stavbu nestačila, ale naštěstí pro kolektiv tvůrců větroně, stavbu firma nadále finančně podporovala.

Během srpna 1947 byl větroň VLP 1 Šroubek Ferdík hotov. Jeho zálet 4. 8. 1947 v Letňanech provedli: mjr. Jiří Maňák, Vladimír Němec a Lubomír Šolc. Jeho slavnostní předvedení se křtem se uskutečnilo 30. srpna 1947. Kmotrou se stala paní Drdlová.

Po té větroň za letu před veřejností a pozvaným hostům z ministerstva dopravy, armády, vysokého učení, předvedli: Vladimír Němec, Štefan Pleško, mjr. Maňák, který za druhé světové války létal v RAF a později byl v německém zajetí, s létáním začínal jako plachtař, již na začátku zmíněný Karel Dlouhý, konstruktér legendárního Blaníku a Ludvík Elsnic, meziválečná osobnost našeho plachtění a jeden z jeho zakladatelů u nás.

Větroň létal v Praze a Kralupech nad Vltavou, kde Vysokoškolský let létal. Stalo se, že tento větroň byl vlečen za letounem nad Prahou a utrhlo se vlečné lano nad Václavským náměstím. Pilot větroně nezpanikařil a doklouzal k žižkovskému nádraží, u kterého přistál. Tehdy ještě nebyla Praha tak zastavěna jak dnes.

Známé události v roce 1948 vedly k likvidaci Vysokoškolského letu a co se stalo s „Ferdíkem Šroubkem“ se mi nepodařilo zjistit.

rozpětí: 12,40 m

délka: 6,50 m

nosná plocha: 12,9 m2

hmotnost prázdného letadla: 140 kg

vzletová hmotnost: 230 kg

klouzavost: 1:21

minimální rychlost: 50 km/hod

letová rychlost: 74 km/hod

maximální rychlost: 200 km/hod

Autor: Tomáš Žák

Zdroje: časopis Rozlet, rozhovor s panem Ladislavem Vejvodou (doporučuji přečíst si knihu Větroně, kterou napsal Ladislav Vejvoda, Jan Plachý).


Publikováno: 21. 12. 2015 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla

Fotoalbum