Grumman TBF Avenger

Letadla / Grumman TBF Avenger

7. srpna 1941 z továrního letiště v Bethpage na Long Islandu poprvé vzlétl letoun XTBF-1. V jeho kabině seděl pilot Bob Hall. Konstrukční tým, který byl pověřen vývojem vedl William T. Schwendler. V některých publikacích je také uváděn Leroy Grumman. Vývoj tohoto letounu si vynutila potřeba amerického námořnictva, zavést do výzbroje moderní palubní torpédový letoun, který by nahradil torpédový letoun Douglas TBD Devastator. Vše probíhalo od roku 1940 v rámci programu modernizace a pořízení nové výzbroje, s výstavbou nových letadlových lodí amerického námořnictva.

Po uzavření objednávky 8. 4. 1940 na dodání dvou prototypů tohoto letounu mezi Úřadem pro letectví amerického námořnictva a firmou Grumman Aircraft Engineering Corporation, byl po šestadvaceti měsících postaven a připraven k letovým zkouškám první prototyp XTBF-1. Ten však havaroval. Za tři týdny od havárie vzlétl druhý prototyp. Po té za několik dnů získal Grumman zakázku na výrobu TBF-1, od amerického námořnictva.

TBF-1 lze považovat za nejtěžší jednomotorový letoun druhé světové války. Osádku letounu tvořili pilot, navigátor-střelec a radista-střelec. Letoun měl robusní, odolný trup skořepinové konstrukce. Grumman navrhl pro Avenger nový mechanizmus pro složení křídla podél trupu. Princip tohoto mechanizmu byl použit i u F4F-4 Wildcat a F6F Hellcat.

Za pohonnou jednotku byl vybrán dvouhvězdicový čtrnáctiválcový motor Wright R-2600-8 Cyclone 14 o výkonu 1267kw. Byla použita stavitelná vrtule Hamilton Standard Hydromatic.

Letoun měl ve své kategorii torpédových letadel, až nezvykle velkou pumovnici. V ní bylo zavěšeno torpédo Mark 13 /2000 liber (907 kg). Nebo pumy či hlubinné nálože. Pro obranu před nepřátelskými letadly měl jeden kulomet Colt Browning M2 ráže 7,62 mm (některé prameny uvádějí ráži 12,7 mm), s 300 náboji, umístěný napravo v přední části trupu. Druhý kulomet ráže 12,7 mm s 400 náboji, byl umístěn v prosklené elektricky ovládané otočné věži Grumman 150SE, na hřbetu trupu. Třetí kulomet ráže 7,62 mm s 500 náboji, byl umístěn ve spodním střelišti.

Veřejnost si TBF-1 mohla poprvé prohlédnout při slavnostním otevření nové továrny firmy Grumman, v den napadení Pear Harbru. Do výzbroje amerického námořního letectva začal TBF-1 přicházet od 30.1.1942.

Prvních šest TBF-1 Avenger se účastnilo bitvy o Midway. Letouny byly přiděleny z ostrova operující Squadroně VT-8. Při prvním útoku 4. června 1942, bylo všech šest Avengerů vysláno proti Japonskému loďstvu. Pět jich bylo sestřeleno. Po té se TBF-1 zapojily do dalších bojů. Například o Šalamounovy ostrovy, Guadalcanal atd....

Poznatky z bojového nasazení se projevily u typu TBF-1C. Ten nesl místo kulometu v přední části trupu, po jednom kulomet ráže 12,7 mm v obou křídlech. Zvětšil se objem palivových nádrží. Doplnilo se radiovybavení. TBF-1D nesl radar k zaměření námořních cílů. Postupně přicházely do výzbroje další verze. Grumman vyrobil 2293 Avengerů.

Mezitím Grumman rozeběhl výrobu dalších typů letadel a začal se projevovat nedostatek výrobních kapacit. To vedlo k postupnému omezování výroby, která se v roce 1943 přesunula do nového závodu General Motors CO., Easter Aircaft Division v Trentonu, New Jersy. Zde vyrobená letadla nesla označení TBM. I zde vznikaly další verze Avengerů a bylo jich zde vyrobeno 7546.

Piloti Avengerů říkali, „že letěl jako nákladní automobil“. Měl dobrou letovou stabilitu. Oceňována byla jeho odolnost v boji i při „tvrdším zacházením“, i jeho radiovybavení.

958 Avengerů různých verzích obdrželo britské námořní letectvo. Ty u firmy Blackburn Aircraft Ltd. dostávaly britské zaměřovače, radiostanice, dýchací soupravy a další vybavení. Působily v Pacifiku. Při ochraně konvojů v severním Atlantiku.

Letouny Avenger zařadily do své výzbroje tyto další státy: Brazilie, Kanada, Francie, Japonsko, Nizozemí, Nový Zéland a Uruguay.

Po té co skončily svoje vojenské působení, našly uplatnění jako práškovací letadla a vodní protipožární bombardéry.

 

Technické údaje TBF-1:

Rozpětí: 16,51 m

Délka: 12,19 m

Prázdná hmotnost : 4580 kg

vzletová hmotnost: 7214 kg

Maximální rychlost: 445 km/h

Dostup: 7132 m

Na fotografiích vidíte Grumman TBM Avenger HB-RDG, který byl vyroben v Eastern Aircraft, divize General Motors, ve výrobní lince v Trenton, New Jersey c/n 3381. Námořnictvo Spojených států ho převzalo 17. května 1945. BuNo 453319.

Avenger prošel v roce 1953 úpravou na verzi TBM-3R a byl přidělen jednotce VR-22 NAS Norfolk, Virginie. Od 29. září 1954 byl Avenger uložen.

V roce 1958 ho koupila Nevada INC., se sídlem v Tonopah, Nevada Registrován pod imatrikulací N3966A. Druhým majitelem se stal v roce 1972 pan Charlie T. Jensen z Tonopah, který ho vlastnil do roku 1977. Po té změnil Avenger několikrát majitele.

V roce 1987 objevil Avenger Anthony Haig Thomas. Ten ho koupil a zahájil jeho rekonstrukci do letového stavu. Práce byly realizovány za pomoci TBM Aircraft Inc, Holmdell, New Jersey.

V lednu 1989 je Avenger přemístěn do Velké Británie. V Ipswich se uskuteční 25. ledna 1989 jeho první let a je mu přidělena imatrikulace G-BTDP. Avenger má do roku 1994 základnu v North Wealdu.

V roce 2006 Avengra kupuje jeho současný majitel Charles Trachsel ze Švýcarska. Avenger létá s imatrikulací HB-RDG.

 

Zdroje: LETADLA 1939-45 STÍHACÍ A BOMBARDOVACÍ LETADLA USA autor Jaroslav Schmid

webové stránky Aviatické pouti

a další články na internetu.


Publikováno: 17. 8. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla

Fotoalbum