Aero C-104

Letadla / Aero C-104

Letoun Bü-131 Jungmann vznikl v roce 1934 ve firmě Bücker Flugzeugbau. Jeho konstruktérem byl A. Anderson. Jednalo se o dvoumístný dvouplošník pro výcvik pilotů, kteří na něm prováděli své první lety v německých leteckých školách a u Luftwaffe. Letoun byl pro své letové vlastnosti značně oblíben. Zároveň se prodával i do zahraničí a licenčně se vyráběl v Japonsku, Španělsku, Švýcarsku.

Firma Tatra Moravskoslezká vagónka ve Studénce, koncern Ringhoffer začala v polovině třicátých let budovat letecké oddělení. V roce 1935 byla zakoupena licence Bü-131 Jungmann. Letoun byl rychle zaváděn do výroby pod vedením ing. Tomáše. První zde vyrobený letounu, označený Tatra T-131, vzlétl v roce 1936. Motory začala vyrábět Tatra Kopřivnice. Do okupace bylo vyrobeno 35 letadel T-131. Letecká výroba je však v roce 1939 v Tatře ve Studénce německými orgány zrušena.

Na základě rozhodnutí německých orgánů je výroba Bü-131D zavedena ve firmě Aero. Kde během války probíhá výroba na základě objednávek Luftwaffe.

Válka skončila a vznikající čs. vojenské letectvo potřebuje cvičná letadla různých typů. Na základě objednávek od čs. vojenského letectva Aero vyrobí 20 letadel Bü-131D, označených C-4.

Pro nedostatek motorů Hirt HM 504, je do letadel v roce 1946 montován náš motor Walter Minor 4-III o výkonu 77 Kw, 105 k. Letadla s těmito motory jsou označena C-104. Celkem bylo vyrobeno 260 letadel do ukončení výroby v roce 1949.

V čs. vojenské letectvu C-104 sloužil k základnímu elementárnímu výcviku a k nácviku akrobacie. Po vyřazení C-104 od vojenského letectva, našla letadla další uplatnění v aeroklubech.

Na fotografiích znázorněný C-104 imatrikulace OK-RXE je ze sbírek Leteckého muzea VHU. Letadlo bylo vyrobeno v roce 1947 a jeho původní imatrikulace je OK-ATX. Než se letadlo 29. dubna 1968 dostalo do depozitáře leteckého muzea VHU létalo v Aeroklubu Raná.

S myšlenkou uvedení tohoto letadla do letuschopného stavu přišel do VHU pan Jaroslav Přikryl. Tehdejší vedoucí Základny leteckých sportů v Moravské Třebové. Práce na letadle hradil Svaz pro spolupráci s armádou.

Samotné práce na letadle probíhaly pod vedením pana Vladimíra Mackerleho a za stavebního dozoru Ing. Jiřího Valného, Z Aerotechniku Uherské Hradiště. Ten byl i autorem úprav letadla na verzi C-104S a zároveň připravil podklady pro obnovení Osvědčení o letové způsobilosti. Ověření letových vlastností po generální opravě probíhalo ve dnech 25. května a 7. června 1986. Letoun zalétal a zprávu o letovém ověření letadla vypracoval Jaroslav Přikryl.

Letoun C-104S imatrikulace OK-RXE provozuje Letecké sportovní centrum AČM.

Technická data:

Rozpětí: 7,4 m.

Délka: 6,76 m.

Hmotnost prázdného letounu: 395 kg.

Max. rychlost: 185 km/h.

Dostup 5200 m.

Dolet: 650 km.

 

Na létání s C-104 v Letecké vojenské akademii v Hradci Králové vzpomínal plk. Břetislav Čepelík při našich rozhovorech takto:

V elementárním výcviku. „Létali jsme v otevřených dvouplošnících, takže jsme se museli v zimním období navlékat do teplé výstroje. Připadali jsme si v ní velmi neohrabaní, ale brzy jsme si zvykli. Byli jsme tak trochu překvapeni, že i takto „nabalení“ jsme měli pro létání potřebný cit.

S napětím jsme očekávali, kterému učiteli budeme přiděleni. Každý z nich měl střídavě v obou četách dva a tři pilotní žáky. Pro některé byl seznamovací let vůbec prvním pobytem ve vzduchu, takže se zprvu jen stěží stačili zorientovat. Pro všechny byl ale zcela nezapomenutelným zážitkem.

Létali jsme na německých letounech Bücker Bü-131 Jungmann. Po dobu okupace je vyráběla mezi jinými též naše továrna Aero a pokračovala s jejich výrobou i pro potřeby nového čs. letectva.

První série určená pro náš výcvik byla opatřena původními motory Hirth HM-504 z trofejních zásob. Brzy po jejich vyčerpání byly do těchto letounů montovány tuzemské motory Walter Minor 4-III. Výkon obou motorů byl téměř stejný 100-105 HP. Letouny byly označovány jako C-4, RESP. C-104 podle použitého motoru.

Letouny s motorem HM-504 byly oblíbenější, protože šly bezvadně i při letu na zádech. C-104 s motorem Minor umožňovaly při letu na znak pouze klouzavý let.

Letoun měl vynikající letové vlastnosti, na něž snad nikdo z pilotů nemohl nikdy zapomenout. Akrobacie s ním byla požitkem.

Později snad všichni již hotoví piloti stíhacích letounů přímo vyhledávali možnost si na uvedeném typu letadla příležitostně u cvičné letky opět zalétat.

Problémy při provozu letounů „Jungmann“, pokud víme , vůbec nebyly. Šlo o vyzrálý po léta osvědčený letoun. Technické závady byly vzácností. Označení letadel od A-1 do 99:“


Publikováno: 16. 8. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla

Fotoalbum