plk. Antonín Vendl

Hrdinové oblohy / plk. Antonín Vendl

Antonín Vendl se narodil 9. 6. 1919 v obci Skřivánek u Havlíčkova Brodu. Po ukončení měšťanské školy studuje na pokračovací škole stavební. Začíná pracovat u architekta Fikara v Havlíčkově Brodě, jako kreslič. V té době projevil zájem stát se vojenským pilotem.

V roce 1937 přichází do Školy leteckého dorostu, kde jeho pilotní výcvik přerušila až okupace. Po okupaci se několikrát snaží překročit hranice. Podaří se mu to s přítelem Jožkou Dygrýnem až v červnu 1939.

Polský tábor v Bronowicích se stává jeho domovem až do jeho odjezdu do Francie lodí Castelholm. Zde čeká na přijetí k letectvu. Přichází kapitulace Francie a tak odchází s dalšími našimi vojáky do Anglie.

Po pobytu ve sběrném táboře v Cholmondeley vstupuje do dobrovolnické zálohy RAF. Jeho osobní číslo je 787685. Absolvuje výcvik u 9. SFTS a 58. OTU, kde mu při jednom letu vysadil motor a musel nouzově přistát. 16. září 1941 je přidělen k 501. Sqn. Na pobyt u ní vzpomínal takto:

„Když jsem ukončil OTU, byl jsem odeslán k 501. Sqn., dolů na jih. Ta byla na letišti v Ibsley. Tam ta činnost vypadala asi tak. Nejdříve jsem musel létat s velitelem perutě, který si nás oťukával. Přišlo nás víc. Rozdělil nás k  jednotlivým letkám. Poté následovaly lety ve formacích a výškové lety. Až nakonec řekl: „dobře, od zítřka jste operační“. To znamená, že pak už jsem nastupoval do hotovosti. Každý den Flight Commander psal na tabuli: druhý den nastoupí ten, ten a ten hotovost. Záloha ten, ten a ten. Hotovosti byli různé. Stand by, to znamená, že jste dvě hodiny seděl v aeroplánu u runwaye. Vždy za půl hodiny se zahříval motor, aby jste mohl na raketu startovat. Pak byla normální hotovost. To jste byl v dispersalu, vestu na sobě, připravený. Dále byly patnáctiminutové, třicetiminutové, nebo dvouhodinové, to znamenalo, že do dvou hodin jste se musel dostavit.

Naše činnost byla: vlastní hotovost, druhá půlka mohla při vhodném počasí provádět cvičné lety, například s novými piloty. Naší náplní tenkrát byla ochrana konvojů okolo Anglie. Konvoje pluly sem a tam a Němci se snažili je bombardovat. To byla ochrana konvojů, start na poplach, to znamená, když zaměřili nějaký aeroplán zavolali start – následovalo stoupání – udali nám jakým směrem stoupat, do jaké výšky – řekli dávej pozor je tam Němec, když si byli jisti. Létalo tam hodně letounů, některé například zapomněly zapnout IFN. Ten přístroj ukazoval v operačním domě, že to je náš pilot. Když to neměl zapnutý, tak nevěděli kdo to je. Takže se muselo letět a zjistit, kdo to je. A spousta lidí na to zapomnělo, nezapnulo to a teď na ně startovali hotovosti.

Já jsem bohužel jeden z těch nejmladších, čili jsem se Bitvy o Británii nezúčastnil. Lítaly se noční hlavně na Hurricanu a na Spitfirech. Jenže to nemělo žádnou účinnost. Josef Dygrýn sestřelil za jednu noc tři aeroplány. To byla klika. Jiní tam létali celé noci a nesetkali se. Až potom noční stíhači. Ty už potom měli zaměřování.

Když Němci skončili s nálety na Británii a stáhli se, museli jsme chodit my na druhou stranu. To byly ty stíhací sweepy. A to se létalo denně. Jednou, dvakrát i třikrát. Kluci doprovázeli Bostony nebo Hudsony a ze začátku Blenheimy, které bombardovaly přístavy. Dělali jsme stíhací doprovod. Přímý doprovod, výškové zajištění a tak dále. Lety trvaly tenkrát tak kolem hodiny.

Protože když se odstartovalo a šlo se na nepřátelský území, tak se létalo hodně rychle, takže Spitfire vydržel tak hodinu. Museli jsme se vracet do hodiny, než přišly Spitfiry V, které už měly větší nádrž, ty vydržely půldruhé hodiny. Ke konci, než jsem šel do Ruska, tak už jsme vozili odhazovací přídavné nádrže 37 galonů. Takže jsme odstartovali, letěli na přídavnou nádrž. Po příletu do Francie jsme si jí nechávali pořád, ale když přišli Němci, tak jsme ji odhazovali, aby nám nebrzdila aeroplán.“

U 501. Sqdn. létá pod velením S/Ldr. C. F. Curranta. V červnu 1942 odchází k naší 313. Sqdn. působící v Churchstantonu. Zde provádí doprovody bombardérů a výpady nad kontinent – sweepy.

V dubnu 1943 ukončil operační turnus a odešel na odpočinek. Začíná létat u 1. Delivery Flightu na letišti v Croydonu jižně od Londýna jako ferry-pilot. Přelétává nové a opravené letouny různých typů k jednotkám.

Na základě jednání a dohody naší exilové vlády se sovětskou vládou byly vytvořeny podmínky pro vytvoření a činnost našich vojenských jednotek v SSSR.

Byl zahájen nábor dobrovolníků, mezi kterými byl i F/Sgt. Antonín "Tóny" Vendl. Z nich vznikla 1. února 1944 první samostatná československá stíhací peruť s určením pro SSSR pod velením S/Ldr Františka Fajtla.

Začátkem roku 1944 odjíždí Vendl mezi dvaceti dobrovolníky do SSSR. Po dvouměsíční cestě prochází s ostatními piloty přeškolením na sovětské stíhačky La-5 v Kubince.

Z původní 128. čs. samostatné stíhací peruti se stává 1. čs. stíhací letecký pluk v SSSR. V době, kdy měl být pluk odeslán na frontu, vypuklo Slovenské národní povstání, na které zavzpomínal:

„Když jsme byli vycvičeni, letěli jsme na frontu. Doletěli jsme etapovitě. Rusové to měli jinak zařízené, protože ty vzdálenosti byly dost veliké a rádio u nich bylo špatný. To bylo jako naše začátky (myslí se zavádění radiostanic do našeho letectva).

Takže nějaké zaměřování? Vždy letěl lídr. Přiletěl Boston nebo Pe-2 s navigátorem. Tak odstartoval a my za ním. Dovedl nás na to letiště. Tam jsme čekali. To bylo s odpočinkem. Druhý den jsme letěli dál.

Pavel Kocfelda na rádiu chytil volání Bánské Bystrice, že je tam povstání. Tak jsme se zastavili a velitelé rozhodli s Rusy, že nepoletíme jak jsme měli letět. Nýbrž poletíme na Slovensko. To už jsme letěli sami. Přeletěli jsme do Bánské Bystrice, Zvolena. Tam jsme začali létat v povstání.“

Dne 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Na základě rozhodnutí sovětského velení dostal velitel 1. čs. samostatného stíhacího pluku škp. letectva Fajtl rozkaz přeletět na letiště Tri Duby a zjistit zdejší situaci v rámci možného přemístění 1. čs. samostatného pluku. 15. září přiletěl F. Fajtl s doprovodem v Lavočkách na Tri Duby.

Po prohlídce letiště a letištních ploch byla pro činnost pluku vybrána letištní plocha Zolná, na kterou se pluk přemístil 17. září. Po přistání bylo všech 21 Lavoček zamaskováno a byl vykonán nástup se vztyčením československé vlajky.

V noci pak začaly přistávat sovětské transportní letouny se zásobami, materiálem a příslušníky 436. letištního praporu BAO (bataljon aerodromnogo obsluživanija.

Druhého dne po přistání rozhodl škpt. Fajtl zaútočit na letiště v Piešťanech a eliminovat nepřátelskou vzdušnou převahu. Formaci osmi Lavoček vedl npor. Stehlík, protože na tomto letišti před válkou sloužil.

V 6.00 hod. provedla formace Lavoček ve složení npor. Stehlík, ppor. Šrom, ppor. Vendl, ppor. Hlučka, ppor. Skopal, rtm. Dobrovodský, ppor. Valoušek s ppor. Mrázem překvapivý útok na letiště v Piešťanech.

Lavočky nebyly vyzbrojeny pumami, jelikož ještě nebyly k dispozici. Cíle byly napadeny střelbou z palubních zbraní. Podařilo se zničit deset nepřátelských letounů a dalších deset poškodit aniž by jim bylo umožněno vzlétnout. Proti útočícím Lavočkám se ozvala palba ze dvou kulometných hnízd. Jedno z nich vyřadil z boje ppor. Skopal. Lavočky se shromáždily v prostoru před obcí Radošina, utvořily formaci a beze ztrát se vrátily na své letiště.

„Tam jsme létali většinou skoro všechny lety na podporu jednotek, ať už paradesantní brigády nebo partyzánů, tam kde se bojovalo.

Oni nám vždy zavolali. My jsme měli speciální mapy. Fajtl to tenkrát měl na starosti, rozděloval cíle a vedl nás. Takže nám udali přímo cíl. Řeku, za řekou 300 m mlýn, kulometné hnízdo. Dvojka letadel odstartovala, dolétla tam, až si našla cíl. Ten pak bombardovala a ostřelovala.

Válčili jsme vlastně ne jako stíhači. Ovšem, samozřejmě Němci startovali na nás. Takže docházelo k soubojům také. Ale většina letů, nebo 80% náplně byla podpora pozemních jednotek.“

Po stáhnutí 1. čs. stíhacího leteckého pluku do SSSR přichází reorganizace s vybudováním vyšší letecké jednotky. Npor. Antonín Vendl cvičí a připravuje nové piloty. Po vzniku 1. čs. smíšené letecké divize, zastává npor. Antonín Vendl funkci zástupce velitele eskadrily 1. čs. leteckého stíhacího pluku. Účastní se Ostravské operace.

Během druhé světové války nalétal npor. Antonín Vendl 260 operačních hodin a zúčastnil se přibližně 100 sweepů.

Za svoji bojovou činnost obdržel čtyři čs. válečné kříže 1939, tři Medaile za chrabrost, Star 39 – 45, Atlantic Star, Defence Medal, Řádu SNP I. třídy, Medailí za zásluhy I. třídy a dalšími.

Po skončení války přichází k dopravnímu pluku na letišti Kbely. Zde létá s letadly Ju 52 a C-47. Přichází nástup komunistů k moci – perzekuce, likvidace osob.

K 1. 2. 1949 je Antonín Vendl propuštěn z vojenského letectva. Stává se pomocným dělníkem. S ohledem na svoji rodinu upustí od emigrace. Pracuje v Autodružstvu Praha, Chiraně, Drobném zboží a nakonec jako vedoucí prodejny Mototechny.

Stále udržoval své kontakty s přáteli z RAF. V roce 1990 je povýšen na plukovníka letectva v záloze a dostává se mu morální, politické a vojenské rehabilitace.

Životní cesta plukovníka v.v. Antonína Vendla se naplnila 2. dubna 2002.

Zdroje:

Osobní rozhovor

Zpravodaj Svazu letců 2002

Fotografii poskytl Zdeněk Hurt /děkuji.


Publikováno: 6. 2. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Hrdinové oblohy