Karel Kuttelwascher

Hrdinové oblohy / Karel Kuttelwascher

Narodil se 23. září 1916 ve Svatém Kříži u Německého, nyní Havlíčkova Brodu v rodině inspektora drah. Po ukončení obchodní školy nastoupil jako úředník u firmy v Kladně, ale práce jej netěšila -chtěl k letectvu. Nakonec rodiče přesvědčil a byl přijat do Školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou ukončil v roce 1937. Poté nastupuje službu jako stíhač k 32. letce 1. leteckého pluku TGM v Hradci Králové a prožívá s jednotkou i obě mobilizace.

Po okupaci vlasti přešel 13. června 1939 u Moravské Ostravy s několika kamarády hranice a dostal se do soustřeďovacího tábora čs. vojska v Malých Bronowicích u Krakova. Koncem července t.r. odplouvá spolu s dalšími 90 letci na lodi Castelholm do Francie a podepisuje pětiletý závazek služby v cizinecké legii. O měsíc později připlul s první skupinou čs. letců do alžírského Oranu a je přesunut do střediska cizinecké legie v Sidi-bel-Abbés. Po vstupu Francie do války s Německem jsou podle úmluvy naši letci přesouváni k výcvikovým jednotkám Armée de l´Air. Karel Kuttelwascher tedy odplouvá zpět do Francie a 28. října 1939 je zařazen do stíhacího výcviku v Chartres a prochází zde elementárním, pokračovacím a bojovým výcvikem na parasolech Morane -Saulnier MS. 230 a stíhačkách MS. 406. Na tomto typu také přechází 17. května 1940 k polní jednotce Groupe de Chasse III/3, umístěné na letišti Tillé severně od Paříže. Bitva o Francii byla v plném proudu. Dne 3. června jednotka přelétla na jih do Toulouse, kde piloti vyměnili dosavadní stroje za nové stíhačky Dewoitine D.520. Bylo však příliš pozdě. Němci postupovali velmi rychle, a tak letka uskutečňuje přesun do Perpignanu, odkud přelétává 19. července přes Středozemní moře do severní Afriky. Zdejší čs. piloti jsou záhy shromážděni a odplouvají do Velké Británie.

Karel Kuttelwascher se po příjezdu na britské ostrovy hlásí k letectvu a jako příslušník dobrovolnické zálohy RAF nastupuje do stíhacího bojového výcviku k 5. Operational Training Unit do Aston Down. Stalo se tak 14. srpna 1940. Dne 3. října školu opustil a byl odvelen k 1. stíhací peruti do Witteringu na stíhačky Hawker Hurricane I. U „jedničky“ sloužil s malou přestávkou až do 9. července 1942 a za tu dobu se stal jejím nejslavnějším příslušníkem. Účastnil se s ní bitvy o Británii, začátkem roku 1941 vykonává noční hlídky proti německým bombardérům a později létá na doprovody britských bombardérů nad okupovanou Francii. Peruť koncem jednačtyřicátého začala měnit svou orientaci opět na noční činnost a vyměnila své Hurricany MK. IIA a IIB za kanónovou verzi Mk. IIC. Kuttelwascher byl opět u toho, uskutečnil několik protilodních útoků ve vodách kanálu La Manche, zničil přitom jeden nepřátelský rychlý člun a jeden značně poškodil. V únoru 1942 se stává velitelem A letky a v noci z 1. na 2. dubna t.r. se mu při prvním nočním ofenzivním letu nad Francií podařilo sestřelit jeden Junkers 88 a jeden poškodit. Pak následovala další noční vítězství až do července 1942, kdy dosáhl 14 sestřelů a tři poškození. Celkem sestřelil F/Lt. Karel Kuttelwascher 18 letounů, za což obdržel britský záslužný kříž DFC se dvěmi citacemi, čtyři čs. medaile Za chrabrost, pět čs. válečných křížů 1939 a jiná vyznamenání.

Po ukončení služby u 1. perutě přechází do nedalekého Fordu, kde začíná operovat 23. noční stíhací peruť s rychlými dvoumotorovými stroji D.H. Mosquito. Vykonal zde několik nočních výprav nad Francií a Belgii, avšak začátkem října je odvolán k Inspektorátu čs. letectva, kde začal pracovat v administrativě. Netrvalo dlouho a na žádost americké strany odjíždí do USA. Vyučuje na Army Air Forces School of Applied Tactics v Orlandu na Floridě, prochází též stáží u zdejších leteckých výrobců a na čas pobývá u leteckých škol v Kanadě, kde se cvičí též čs. piloti.

Na vánoce 1943 se Kuttelwascher vrací do Británie a krátce nato odchází sloužit jako zalétávač k opravárenské jednotce -32. Maintenance Unit do St. Athan. Testuje zde převážně vícemotorové letouny jako Halifax, Lancaster, York, Warwick atd.

Skončila válka. Karel Kuttelwascher se sice vrátil domů a na čas i k letectvu, ale měl rodinu v Británii. Po únorových událostech v roce 1948 opustil Československo a začal působit jako kapitán společnosti BEA na dopravních letounech Viking, Ambassador a Viscount. Zemřel náhle 17. srpna 1959.


Publikováno: 31. 1. 2018 Autor: Zdeněk Hurt Sekce: Hrdinové oblohy