Jiří Maňák

Hrdinové oblohy / Jiří Maňák

Narodil se 16.12.1916 v Českých Budějovicích. Díky svému otci, profesoru matematiky a neúnavnému propagátorovi létání, začal roku 1932 docházet do Jihočeského aeroklubu. Absolvoval plachtařský výcvik a v roce 1935, kdy maturoval na obchodní akademii, získal zároveň diplom pilota sportovních letadel. Vzápětí odchází do školy důstojníků letectva v záloze, v letech 1937-1938 absolvuje Vojenskou akademii. Po vyřazení zahájil pilotní výcvik, avšak přišla mobilizace a por. Maňák byl přidělen jako navigátor a bombometčík k 6. leteckému pluku na sovětských letounech B-71 (SB-2) „Kaťuška“.

Hranice do Polska přešel ilegálně u Ostravy 26.6.1939 a po příjezdu do Francie byl v říjnu t.r. zařazen na základnu Tours do výcviku leteckých střelců. V lednu 1940 přešel však do La Rochelle a zahájil pilotní výcvik, v němž pokračoval od března v Etampes. Výcvik sice dokončil, avšak vzhledem ke kapitulaci Francie se k bojové jednotce nedostal.

Po příjezdu do Velké Británie byl přijat do RAF VR v hodnosti Pilot Officer a po krátkém přeškolení v Bensonu a Sutton Bridge odešel k 601. britské peruti, kde bojově létal celý rok. Účastnil se bojových letů nad kanálem a nepřátelským územím, přičemž sestřelil 6.5.1941 BF 109 a další zničil 2.6.1941. Operační odpočinek trávil jako stíhací instruktor u 61. Operational Training Unit, červenci 1942 pak zahájil další operační turnus měsíčním přidělením k 81. peruti na Spitfirech V.

Poté byl převelen k 611. peruti na Spitfiry IX, kde 19.8.1942 ve vzdušném boji nad Dieppe poškodil Fw 190 a další stíhačku stejného typu poškodil 5.9.1942. Koncem září t.r. přechází jako jediný Čechoslovák k peruti č. 182 vybavené rychlými letouny Hawker Typhoon. Působil zde jako velitel letky a uskutečnil řadu stíhacích a bombardovacích náletů nad území okupované nepřítelem. Během dubna 1943 přešel na Typhoony 198. perutě již jako její velitel. Za působení u obou jednotek zničil jednu lokomotivu, devět jich poškodil, zničil vlečný člun, zapálil tři lodě atd. Dne 28.8.1943, kdy vedl peruť na útočný let do Holandska, byl jeho letoun zasažen protiletadlovou palbou.

Jiří Maňák uskutečnil riskantní nouzové přistání do vln rozbouřeného moře, které se štěstím přežil, avšak jeho člun zanesl vítr na ostrov Walcheren, kde padl do rukou Němců. Zažil řadu výslechů, ale naštěstí jej Němci považovali za Brita. V zajateckém táboře pro spojenecké letce Stalag Luft 3 se podílel na přípravách útěku prokopaným tunelem. Po osvobození britskou armádou se vrátil do Anglie a 6.8.1945 byl zařazen k 312. čs. stíhací peruti na letišti Manston, odkud přilétl ve skupině Spitfirů dne 24. srpna do Prahy.

Po návratu do vlasti působil až do roku 1948 ve výzkumném leteckém ústavu jako zkušební pilot a velitel leteckého oddělení. Rukama mu prošly m.j. Typy M_1 Sokol, Aero 45, různé větroně, Me 109, Me 262, Spitfiry IX a další. V červenci 1947 získal I. cenu při mezinárodní soutěži v akrobacii větroňů v Praze. Vystupoval též na mnoha leteckých dnech. Od roku 1948 pracoval u ministerstva dopravy ve funkci zkušebního komisaře civilních pilotů, zalétával dopravní letouny a létal s vládními delegacemi v červenci 1950 létal jako pilot větroně Luňák pro film Vítězná křídla.

Konec roku 1950 však přinesl zlom. Major Maňák byl z ministerstva dopravy propuštěn a krátce nato zatčen StB. Ve vazbě jej komunisté drželi do června 1951, vznesli proti němu obvinění z prozrazení vojenského tajemství a pomlouvání republiky, ale nakonec ho propustili pro „nedostatek důkazů“. Nicméně punc „nepřítele lidu“ mu zůstal a místo proto sháněl velmi těžko. Posléze ho přijali na státním statku v Hluboké nad Vltavou jako pomocného dělníka. Poté pracoval jako řidič, ekonom dílen a podniku Jikov jako referent technických informací.

V roce 1964 se mu dostalo částečné rehabilitace o od roku 1965 nastoupil k ČSA jako pilot strojů Il-14, Tu-104 a Tu-124. Létal na linkách po Evropě, Africe i Asii. Působení zde pro Jiřího Maňáka skončilo v prosinci 1971 odchodem do důchodu. Nemalým dílem k tomu přispěly normalizační prověrky a vyhazování.

Jiří Maňák byl nositelem čtyř čs. válečných křížů 1939, tří medailí Za chrabrost, francouzského válečného kříže, britského záslužného leteckého kříže DFC a dalších spojeneckých řádů a vyznamenání. Roku 1990 byl povýšen na plukovníka letectva ve výslužbě a v květnu 1992 mu president republiky propůjčil řád M. R. Štefánika. Životní pouť Jiřího Maňáka se skončila krátce po oslavě jeho 76. narozenin, dne 29. prosince 1992 v Praze.


Publikováno: 24. 3. 2018 Autor: Zdeněk Hurt Sekce: Hrdinové oblohy