František Loucký

Hrdinové oblohy / František Loucký

Narodil se 2.10.1912 v Brumově u Vláry v okrese Zlín. Vyučil se v Uherském Brodě papírníkem a knihařem a absolvoval dva ročníky odborné školy kupecké. Již od raného mládí jej poutalo letectví. Stal se zakládajícím členem odbočky Masarykovy letecké ligy v Uherském Brodě a po dosažení 18 let se dobrovolně hlásil do školy leteckého dorostu, a však pro zranění nohy, utrpěné ve 14. letech, nebyl přijat. Vydal se tedy na dráhu sportovního letce. V roce 1937 složil zkoušky a získal diplom pilota turistických letadel. Celý výcvik si hradil z vlastních prostředků. Na podzim 1938 se zúčastnil leteckého závodu kolem Malé dohody.

Po obsazení zbytku ČSR Němci a vypuknutí války v Polsku se rozhodl odejít za hranice. Překročil je 17.12.1939 s několika kamarády a po čtyřech měsících věznění v Maďarsku se přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Libanon a Egypt dostal do Francie, kde byl 15.5.1940 zařazen k letecké skupině v táboře Agde. Po přemístění skupiny do Bordeaux odplul 19. června ze zdejšího přístavu do Velké Británie s transportem škp. Schejbala. Po přijetí do RAF VR byl koncem září 1940 odeslán do teoretického výcviku ve středisku Babacombe, odkud odešel 8.3.1941 do elementární pilotní školy ve Watchfieldu. Po ukončení kursu zahájil v květnu t.r. lety na strojích Miles Master a Hawker Hurricane u pokračovací školy (9.SFTS) v Hullavingtonu. Stíhací výcvik absolvoval u 58. OTU v Grangemouthu a jako vycvičený stíhač nastoupil operační službu 17.9.1941 u 65. „East India“ Squadron vybavené letouny Spitfire VB. V době svého přidělení zde vykonal denní i noční bojové lety a sweepy nad nepřátelské území. Ve službě pokračoval od 25. června u 312. čs. stíhací perutě, od níž byl v době srpen prosinec 1942 dočasně přemístěn k Czechoslovak Depot. Poté pokračoval v bojové činnosti do ledna 1944. V RAF uskutečnil 161 operačních letů, z toho 76 nad nepřátelským územím.

Na podzim roku 1943 se dobrovolně přihlásil na východní frontu do SSSR, kam odplul v únoru následujícího roku ve skupině 20 čs. stíhačů, vedených škpt. Fajtlem. Po výcviku na sovětské půdě se stal příslušníkem 1. čs. stíhacího pluku, s nímž přistál 17.9.1944 na slovenském letišti Zolná u Zvolena. Již čtvrtý den po příletu byl při bojovém letu zraněn do nohy, avšak dokázal dovést svůj poškozený Lavočkyn na základnu. V zápětí jej letecky dopravili na léčení do Moskvy. Po zotavení odjel na polské letiště Přemyšl v době formování 1. čs. smíšené letecké divize. Byl zde u 2. stíhacího pluku pověřen funkcí střeleckého důstojníka. V květnu 1945 s útvarem přeletěl na pražské letiště v Letňanech. V hodnosti poručíka letectva sloužil poté u Hlavního štábu MNO a u Velitelství letectva a službu v armádě ukončil 28.6.1946 jako pilot u vojenské Letecké dopravní skupiny v Ruzyni.

Vzhledem ke svému válečnému zranění odešel do civilu a pracoval zprvu jako národní správce, později jako vedoucí v prodejně papírnictví v pražské Celetné ulici. V té době mu vyšla jeho první kniha „Zůstal jsem sám.“ Od roku 1950 se stal referentem v podniku zahraničního obchodu PAPCO, který však byl zanedlouho rozpuštěn a František Loucký prošel s označením „zápaďák“ různými místy, většinou jako řidič. Byl přijímán a propouštěn pro údajnou nespolehlivost. Nakonec na devět let zakotvil opět v papírnictví. V důsledku zlepšení poměrů nastoupil v červenci 1966 na místo inspektora u Státní letecké inspekce v Ruzyni. Pracoval zde až do odchodu do důchodu v červenci 1969. V následujícím období začal aktivně pracovat v odbojářské organizaci. Jako člen historicko -dokumentační komise zpracoval sborník „Pamětní desky a pomníčky objetí fašismu v Praze 2“ a začal rozpracovávat do finální podoby své celoživotní dílo Mnozí nedoletěli, v němž vzdal hold 543 padlým čs. letcům za 2. světové války. Materiály k němu shromažďoval dlouhá léta, nemalé finanční prostředky vydal na cesty do Británie a na Azorské ostrovy, kde pátral po hrobech padlých. Jeho práce byla oceněna 2. místem v soutěži SPB a po vleklém schvalovacím řízení vydalo práci nakladatelství Naše vojsko v roce 1989. Toho se však František Loucký již nedožil Zemřel v Praze 16.6.1988. Jeho dílo však zůstává zachováno pro příští generace.

Jeho památku nám připomínají i dvě reliéfní bronzové pamětní desky, které nechala z vlastních prostředků zhotovit Františkova manželka, která byla F. Louckému oporou i pomocnicí při práci na knize. První byla odhalena 14.6.1991 na budově základní školy v Brumově, druhá v Muzeu letectví a kosmonautiky ve Kbelích 2.11.1991. Obě jsou darem paní Loucké. V roce 1990 byl František Loucký povýšen do hodnosti plukovníka letectva in. memoriam. Výstižná slova pronesl u rakve zesnulého kamaráda gen. František Fajtl: „Život muže, který svým dílem postavil padlým spolubojovníkům nehynoucí pomník, došel skutečně naplnění.


Publikováno: 31. 1. 2018 Autor: Tomáš Žák Sekce: Hrdinové oblohy