Poválečné plachtění v Praze

Vzduchoplavci, aviatici, létání / Poválečné plachtění v Praze


 

Po skončení druhé světové války se schází naši předváleční sportovní piloti z Masarykovy letecké ligy a Aeroklubu RČS s cílem obnovit naše sportovní létání. Je zorganizován první kurz na Rané, pro instruktory a od podzimu 1945 se rozebíhají první plachtařské kurzy. Neocenitelným byl pro naše plachtaře dar maršála Koněva, věnováním větroňů z plachtařské školy v Grunau. V této době se formuje Český národní aeroklub a v jeho pobočkách po celé republice jsou organizováni a vyvíjejí činnost plachtaři a motoroví piloti.

V Praze modřanská odbočka ČNA, kterou vedl Jan Haissinger, nalezla vhodné místo pro výcvik svých členů na Nouzově. Zde zahajuje pobočka svůj kurs v zimě 1945. Jak zdejší výcvik probíhal: Adepti přivezli svůj školní kluzák SG – 38 na Nouzov a vynesli ho do zhotoveného výseku ve stráni zdejšího lesa. Na sedačku kluzáku usedl adept a startovací družstvo se připravilo na odstartování kluzáku. Dva chlapci drželi lano připevněné v zadní části kluzáku, za kormidly. Osmičlenná skupina, rozdělená na dvě poloviny, držela gumové lano přichycené v držáku na špici kluzáku. Na povel se rozeběhla, napnula gumové lano, které po uvolnění lana drženého chlapci vzadu, vymrštilo do vzduchu kluzák a ten pozvolna klouzal nad zdejším mírným svahem. Až po několika vteřinách dosedl na zem. Následovalo opětné vynesení kluzáku do lesního výseku a další start.

Pozvolna na Nouzově začali létat plachtaři z dalších plachtařských aeroklubů z Prahy. Tehdy jich vznikla celá řada. Jejich členové létali v Klecanech, Benešově, na Rané. Vraťme se však na Nouzov. Zde si plachtaři pronajali stodolu, ve které hangárovali SG – 38, VT – 52 Jeřáb. S těmito letadly létali výcvik plachtaři z celé Prahy, na pronajaté ploše na Ladech. Dvoumístný cvičný větroň Jeřáb vytáhli ze stodoly a jak jinak než ručně ho odtáhli na plochu na Ladech. Sem také přivezli motorový naviják, s kterým prováděli navijákové starty. Během dne se zde vznášel Jeřáb, SG – 38, GB IIb Grunau Baby.

Později zde byl postaven dřevěný hangár. Žižkovští plachtaři sem převezli a sestavili německý dřevěný barák, který upravili. Byl to druhý hangár s učebnou a restaurací (dnes zrušená). Po několika pokusech byla vykopána studna. Tehdy bylo pro všechny, kdo se zde pohybovali, velkou událostí vybudování elektrické přípojky. Z Manin sem byla přivezena předválečná dřevěná budova plachtařské dílny Masarykovy letecké ligy. Objekt dílny byl zkrácen. Později sloužil k balení padáků parašutistům a jako sklad. (Tato památná budova byla současným majitelem zbourána).

Toto místo je známé pod názvem letiště Točná.

Další plachtařské letiště vzniklo v Čakovicích na letišti Avie, kde si pod patronátem zdejšího leteckého podniku postavili dřevěný hangár. Z něho byla letadla přetahována přes silnici za pozornosti řidičů, kterým vynucené zdržení nevadilo, na plochu továrního letiště. Zde byly prováděny lety s kluzáky za pomoci motorového navijáku. „Navijákář“ vytahoval pilotního žáka do výšky jednoho metru, z které prováděl vodorovný let. Po té co ho zvládl, byl vytažen do větší výšky. Až postoupil k nácvikům zatáček. Vše probíhalo za hlasitých pokynů instruktora. V té době se nad letištěm vznášeli SG – 38, ŠK – 38. Později přibyly: GB IIb Grunau Baby, Jeřáb, Váška, Šohaje a další letadla. Během několika let bylo toto původně tovární letiště zrušeno. Sportovní piloti se z něj přesunuli do Letňan.

Původní modřanští plachtaři sdružení v ČNA Modřany spolu s modeláři a vznikajícími pobočkami ČNA v Radotíně, Zbraslavi, si vybudovali své letiště u Radotína. Dřevěný hangár s klubovnou i palivovou nádrží pro motorová letadla. Jejich nový aeroklub se jmenoval ČNA Modřany, Radotín, Zbraslav. Zdejší plachtaři využívaly vlnu, která vznikala na Barrandovských skalách. Při svých letech viděli i na práh dráhy letiště Ruzyně. V té době ještě ruzyňský letový provoz neomezoval sportovní piloty. Na zdejším letišti létali jak plachtaři tak motoroví piloti. Během několika let byli z letiště u Radotína přesunuti plachtaři na Točnou a zde ponecháni motoroví piloti. Až nakonec bylo i toto letiště zrušeno. Nějaký čas zde zůstala zachována jen travnatá dráha, jako záložní plocha, až do doby, kdy přes ní bylo nataženo elektrické vedení.

V Říčanech u Prahy vznikl další aeroklub, který se věnoval plachtění. Bohužel tento aeroklub byl zrušen před stavbou dřevěného hangáru na jeho letištní ploše. Aeroklubů byla v Praze celá řada. Všechny byly sdruženy v Aeroklub Velká Praha.

Patří se připomenout, že mnoho pražských pilotů absolvovalo svůj plachtařský výcvik se zkouškou A, B, C, na Rané, v Bystřici u Benešova a na dalších místech. Sportovní motoroví piloti z Prahy létali v Letňanech, Klecanech, Kralupech nad Vltavou a dalších místech. Dalo by se napsat mnoho příběhů a skutečností, ale ty se do tohoto článku bohužel nevejdou.

Pokud si tento článek přečte pamětník z Prahy, který by byl ochoten nám tehdejší sportovní létání přiblížit ve svých vzpomínkách, nebo je ochotný ukázat fotografie, prosím kontaktujte mne. Tomáš Žák mobil 602 942 313.

Zdroje:

Tento článek je napsán na základě vzpomínek pamětníků pana Vašáka, Kopra, zároveň jim děkuji za před lety poskytnuté fotografie. Další pamětníci si nepřejí zveřejnit svá jména.


Publikováno: 6. 2. 2016 Autor: Tomáš Žák Sekce: Vzduchoplavci, aviatici, létání

Fotoalbum